ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe dinteri A.Berger aneb kruh se začíná uzavírat

Fotografie 1:

1. Semenáč Aloe dinteri

2. Detail listu

3. Aloe dinteri

.............................................................

Jedna z prvních představených aloí na Zelných listech byla černá namibijská kráska – Aloe dinteri, neboli „dinterka“, jak jsme jí tenkrát zamilovaně říkali. V roce 2004 jsem se stal majitelem asi 200ks čerstvých, špičkově klíčivých semínek ze severní Namibie, tenkrát ještě jako neurčené speciesky, ze které se časem vyklubala právě dinterka. Tuto historii jsem dostatečně popsal ve svém prvním článku.

Postupně se během dvou let proměnilo 200 semínek v asi 180 semenáčků, z nichž jsem asi dvě třetiny prodal a rozdal a asi třetinu uhubil při různých pokusech. Nemusím si z toho zase dělat velkou hlavu, protože naprostá většina darovaných dinterek také hynula jak na běžícím pásu. I takový Cok Grootscholten si je u mě bral nejméně třikrát a myslím, že už je zase nemá. Jsou to asi potvory citlivé a ze všeho nejraději chřadnou. Ty moje touhou po domově v Namibii a ty darované touhou po mně (asi). Zbylo mi posledních 5 kousků, od nichž jsem si sliboval kvetení, sprášení a vytvoření nové generace semínek.

Poslední tři roky mi pravidelně v těchto podzimních dnech jedna až dvě rostliny nakvétaly. Vždy se před otevřením květů květní stvol v půlce sám od sebe zaškrtil a zlomil. Věděl jsem, že je to studeným odchovem a podchlazením, a tak jsem si každý rok vzteklo-zklamaně sliboval, že je příští rok dám na podzim někam do bytu do tepla, aby se ten plán se semínky mohl realizovat. Opět jsem to letos nestihl a tak pouze jedna nejstatečnější Aloe dinteri se právě nyní ve studeném skleníku snaží otevřít svoje květy. Tím, že je sama, není naděje na sprášení veliká. Ale teď už s ní hýbat nebudu, stejně by asi květy shodila.

Přidám pár nových informací z internetu o této vzácnější aloi a nakonec pár úvah o jejím pěstování. Podle aktuálních informací z namibijské strany není momentálně A.dinteri mezi nějak zvlášť ohroženými taxony. Není sice nikde nijak početná, celkově roste ve velké oblasti na severu Namibie (přes 20.000km čverečních). Nyní je evidováno 11 známých populací (ta moje pochází od městečka Opuwo). Roste tam na kamenitých pláních, pokud je to možné tak ve stínu či polostínu. Tato informace je trochu zavádějící, protože „africký polostín“ je světelně zcela něco jiného, než polostín náš. Přesto to svědčí o tom, že to není vyloženě kytka prudkého úpalu. Další možná důležitější fakt je, že má růst ve štěrbinách vápence, čili může být vápnomilná.

Prováděl jsem se svými dinterkami různé pokusy s různými výsledky. Mohu říct, že se mi moc nevedla v pemze. Spíš jí vyhovovaly písčitější substráty a užší, hluboké květináče. Dost možná, že by jí potěšilo přidání vápence. Její tlusté kořeny svědčí o schopnosti hospodařit s vodou nejen nad zemí v listech, ale i pod zemí. Umí tedy snášet dlouhá období sucha. Funguje u ní tzv. „překořeňování“, které známe u havorcií, staré odumřelé kořeny zpapírovatí a je dobré je pravidelně odstraňovat. V našich podmínkách jsou vhodné vzdušnější substráty s nárazovou zálivkou, hlavně ovšem za teplého počasí. Zálivka spojená s chladem znamená rychlý konec. Vůbec je to kytka, která se velmi ráda ohřeje, nemusí to ale být na přímém slunci, i když sluníčko aspoň po část dne miluje. Zabarvuje se pak do velmi efektních barevných tónů, od tmavo-hnědé k různým tmavo-zeleným. Patří k nejzajímavějším aloím v mé sbírce.

V souhrnu je to tedy velmi pohledná aloe, patřící do okruhu Aloe variegata. Ta totiž v této části jižní Afriky přechází do pohledné Aloe ausana na jihu Namibie, přes drobnější Aloe sladeniana ve střední Namibii a Aloe dinteri v severnější oblastech. Tím to ale zřejmě nekončí, jak ukazuje poslední nález Petra Pavelky z Angoly, kde byla nalezena populace drobných aloí se znaky Aloe variegata. Tuto rostlinu prezentoval Petr na své jarní přednášce z cesty po Angole. Asi nemusím dodávat, jak strašně po ní toužím…….. J.

Fotografie 2 - Květenství A. dinteri