ZEL(e)NÉ LISTY

        Aloe dinteri C.Berger - namibijská černá kráska

Fotografie 1:

1. Mladá rostlina (Young plant).

2. Semenáčky (Seedlings)

3. Kořeny (Roots)

........................................................

Tak se mi před třemi lety zadařilo a shodou velmi šťastných okolností se mi dostalo do rukou větší množství (cca 200ks) semen nějaké neznámé aloe ze severní Namibie. Protože k semenům existovala i fotka mateční rostliny se semeníky a přibližný popis lokality, z které kytka pocházela, probudila se ve mně kromě pochopitelné snahy semena úspěšně vysít také pro mě nová snaha kytku určit. Nebudu vám skrývat, že v tom byla i jakási pseudo- ambice aloi prohlásit za dosud nepojmenovanou s následným popisem…………Je to zajímavé, jak v každém z nás číhá vedle skromné většiny naší osobnosti i nečekaná menšina – exhibicionista s touhou po nesmrtelnosti v podobě „vlastního“ jména kytičky…..

S vlastním výsevem semen nebyly díky zkušenostem mé výsevní rádkyně Radky v podstatě žádné problémy a semenáčky ve velkých počtech zaplnily mnoho malých květináčků. Protože bylo dost materiálu, umožnilo to aspoň základní pokusy. Semenáčky naprosto jednoznačně upřednostňovaly: substráty s větším obsahem pemzy, hluboké květináčky, kde se lépe rozvíjely jejich překvapivě rozsáhlé dužnaté kořeny, a hlavně od nejútlejšího věku, okamžitě po přepikýrování, slunce slunce slunce. Proto s nimi byl drobný problém při přezimování v horších světelných podmínkách, kdy původně krásné tmavé, až černé semenáčky zezelenaly (zobyčejněly) a dužnaté lístky zeslábly. Naštěstí to následující sezónu při letnění rychle napravovaly. Samozřejmě byly i ztráty, většinou způsobené přelitím a ztrátou dužnatých kořenů. Delší přestávky v zálivce jsou tedy na místě, kytičky jsou na ně evidentně zvyklé a umí si s nimi poradit lépe, než s permanentním přebytkem vody.

Jako u všech aloí rostou první roky listy v „řadě“ a teprve letos se u nejvyspělejších jedinců začal tvořit základ budoucí rozety. I samotné listy se proměňují z juvenilní, méně ozdobné podoby do krásnější dospělé – na lemech listů se tvoří světlý proužek, jako u Aloe variegata, a listy se začínají prolamovat do trojúhelníkového průřezu. Kresba povrchu listů je čím dál krásnější a čím je víc sluníčka, tím je výraznější. Na skutečně hodně tmavém základu jsou shluky jemných bělavých teček, skládajících se do atraktivní mozaikové kresby.

Ale teď už bych se rozepsal o svých určovacích aktivitách. Samozřejmě, že jsem takovou aloi do té doby nikde neviděl. Začal jsem tedy u studia literatury, investoval jsem do nových knih a internetu. V severní Namibii mělo růst cca 10-12 aloí, takže začalo vylučovací kolečko, které to určitě nejsou. Okruh potenciálních jmen se zužoval, občas exhibicionistický ďáblík vystrčil růžky a jásal, že to stejně žádná známá nebude, ale skromná většina mého já vždy zvítězila a pokračoval jsem v bádání. Dnes je situace s počtem a kvalitou fotografií rostlin na internetu měsíc od měsíce lepší, ale „tenkrát“ před těmi asi 3 lety to bylo jiné. Častokrát vyhledávače našly pod jedním názvem potenciální vítězky několik zcela odlišných rostlinek a pak – Chróstale raď!

Nebudu vás dlouho natahovat a navíc nadpis článku také hovoří jasnou řečí : vyhrála to ALOE DINTERI, A.Berger, s anglickým jménem Namibian Partridge Breast Aloe (něco jako namibijská koroptví prsíčka). A vskutku kresba na listech vybarvených semenáčků byla oněm koroptvím hrudím dost podobná.

Jinak blízké vzhledem a snad i jistou příbuzností jsou A. variegata, A.sladeniana a A.ausana, které rostou v jiných částech jižní Afriky.

A tím skončila určovací epizoda s mou „namibijskou černou kráskou“. Od té doby toužím po jiných věcech i když láska k pojmenovávání bezejmenných sukulentních kytek podle internetu mi jako nový koníček zůstala… J.

Summary:
About identifiing black namibian Aloe dinteri and lots more.

Fotografie 2:

1. - 3. Aloe dinteri, Opuwo, Namibia