Aloe dichotoma
Aloe dichotoma Masson
Fotografie 1 - Aloe dichotoma
.........................................................
Mezi sukulenty jsou některé kytky vzácné či hojně rozšířené, náročné či vševydržící, titěrné či obrovité. Některé jsou však také kultovní. Umí je rozeznat a někdy i pojmenovat i naprostí botaničtí laici, kteří je uvidí pouze jednou. Mezi takové patří bezesporu Aloe dichotoma. Kdo ji potkal v její domovině, kdo se jí mohl dotknout v její sošné kráse, nebo i ten kdo ji aspoň viděl v nějakém cestopisu nebo knížce, většinou si ji navždy pamatuje a někdo také zatouží přes její rozměry ji pěstovat v našich středoevropských poměrech. Její zmiňovaná kultovnost spočívá v tom, že je ve své domovině naprosto nepřehlédnutelným a typickým prvkem, navíc velmi viditelným díky její výšce a také pohledným díky jejímu stromově-sukulentnímu habitu. Není druhého tak výrazného sukulentu v krajině, ve které roste.
Mě postihly všechny popsané fáze – nejdříve jsem se ji naučil poznávat na fotkách, pak jsem ji viděl v přírodě a mohl se pár chvil dotýkat jejího těla a pokožky, pak jsem se s ní jako už se starou známou těšil ve většině botanických zahrad a v několika sbírkách, které jsem u nás navštívil, a nakonec i pěstuji dva semenáče, které jsem dostal jako vzácné osobní dárky. Ke každému z nich se váže určitý příběh, ale není pokaždé nutné s nimi čtenáře obtěžovat. Stačí , když si vždy při pohledu na ně na ty příběhy a hlavně dárce vzpomenu.
Někdy, když takzvaně pomáhám s osvětou na plzeňských prodejních výstavách kaktusů, odpovídám na otázku, pro mne poněkud děsivou – „co mám dělat, abych měl brzo také tak veliké sukulenty, jako tady vystavujete?“. Samozřejmě, že nejjednodušší (a nejrychlejší) způsob je si rovnou takovou velkou kytku pořídit nákupem u patřičného prodejce. Dnes je to problém už jen hloubky či tloušťky peněženky. Druhý, složitější a hlavně pomalejší způsob je vybrat si vhodný druh, zakoupit jeho semenáček (někdy i řízek), dopřát mu co hrdlo ráčí vody + výživy + slunce atd. a za pár let už jen řešit problém probourání stropu v bytě či střechy ve skleníku. Mezi několik vhodných adeptů pro taková sukulentní „statná dubiska“ patří určitě i Aloe dichotoma, rostlina z dnešního článku.
Dejme na chvíli prostor popisu a výskytu v přírodě. Aloe dichotoma (dle jména vidlicovitá, rozvětvená) roste v jižní Africe v poměrně dost velké oblasti na severozápadě JAR (Namaqualand) a v pruhu od jižní Namibie na sever. Je pro tuto silně suchou a skalnatou oblast výraznou typickou rostlinou. Má stromový růst většinou 4-5 metrů výšky, najdou se jedinci i vyšší. Její kmen je v dospělosti překvapivě objemný s rozšířenou bází. Krásnou ozdobou je stará, do hloubky rozpraskaná pokožka kmene. Ve výšce 2 a více metrů dochází k prvnímu větvení kmene, které potom ve vyšších patrech pokračuje a koruna se hodně zahušťuje. Kmen i silné části větví jsou již bezlisté, listy rostou na koncích větví a tvoří malé růžice krátkých širokých, slabě zoubkatých listů. V pozdějším věku A. dichotoma kvete výrazně žlutými květy v hroznovitých vzpřímených květenstvích. Z větví, na kterých se ještě nevytvořila tlustá hnědá „borka“, se odlupují větší pláty suché papírové pokožky, která může být i nečekaně ostrá a prý může svojí hranou i pořezat laskající sukulentomilovu ruku.
V domovině roste povětšinou hodně roztroušeně, neviděl jsem nikde houfy semenáčů pod plodícími matkami, spíše jsou semena roznášena do větších vzdáleností. Jenom na několika místech v jižní Namibii daly místní podmínky vzniknout hustějšímu výskytu A.dichotoma, který lze s nadsázkou nazvat „lesem aloí“. Nejznámější z nich je tzv. Kokerboom Forest u Keetmanshoop, kde roste kolem 250 těchto nádherných dospělých aloí. Neměl jsem to štěstí ho navštívit, zážitky několika šťastných jsou prý ale obrovské. Zejména kýčovité východy či naopak západy jihoafrického slunce jsou v kombinaci s těmito obry mezi aloemi opravdovými fotografickými orgiemi.
Jenom ještě pár vět o pěstování, podle toho, co jsem viděl a vyzkoušel. Tato aloe je opravdu vzrůstná a pokud dostane možnosti, předvede co umí. Kdo jí dopřeje velký květináč, dostatečnou zálivku, v létě dostatek vzduchu, případně letnění (v zimě snese dost suchu i chladno až k 0°C), dočká se velkých a rychlých přírůstků. Problém je se vzhledem v prvních letech, kdy jen táhne do výšky a nechce se větvit. To přichází až tak kolem 1,5m i výše. Mám pocit, že se větví vždy po odkvětu, takže v této výši (asi ) i poprvé kvete. Já to opravdu nevím, protože jdu naprosto jinou cestou, moje rostliny (zvláště ten první semenáč) jsou letité a přesto malé vzrůstem. Líbí se mi jejich nezdolnost a schopnost pomalu růst i v malém květináči s velmi občasnou zálivkou. Myslím si, že se mi nikdy nerozvětví ani nevykvetou, přesto, že to je určitě v našich podmínkách možné. Když zatoužím vidět velkou, stromovou Aloe dichotoma, zajdu si raději do nějaké botanky nebo pokoukám na fotky z přírody. J.
Summary:
Description and experiences with growing of Aloe dichotoma.
Fotografie 2:
1. Aloe dichotoma - kořeny (roots)
2. Aloe dichotoma - listy (leaves)
3. Aloe dichotoma - báze (base)
Fotografie 3 - Aloe dichotoma v přírodě (A. dichotoma in wild)
