ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe compressa H.Perrier

Když jsem před pár dny našel svoje asi deset let staré poznámky o rodu Aloe, které jsem si tenkrát zpracoval na základě pro mě dostupné česko-slovenské literatury a Jacobsenova Das Sukkulenten lexikonu, bylo to hezké nostalgické vzpomínání. To byly tenkrát časy…Ale proč o tom píšu - měl jsem tam i odstavec „aloe, které bych jednou chtěl“. A mezi těmi naplánovanými budoucími ozdobami mé budoucí sbírky byly i dva šperky z Madagaskaru, tehdy samozřejmě zcela nedostupné, s podobným úžasným „vějířovým“ vzhledem – Aloe calcairophila a Aloe compressa. Nesháním už aloe tak vášnivě, jako před lety, ale každý rok pár kousků do sbírky přibude. Můj sukulentní osud mi tu první vějířovku do cesty ještě nepřivedl, zato díky mému velkému učiteli a nyní i příteli Jiřímu mám od letoška 3 parádní A.compressa, dokonce každou mírně jinou.

Přesto, že teď nejsou díky inverzi v podstatě žádné slunečné dny, rozhodla se ta největší nasadit na květ a dokonce vykvést. Pojďme si ji tedy představit. Není to žádná novinka (popsaná byla v roce 1926), která roste v blízkosti hlavního města Madagaskaru Antananarivo v nadmořské výšce 1000-1500m.n.m. na křemenném podloží. Její nejvýraznější poznávací znak a ozdoba jsou zubaté listy lžicovitě prohnuté a uspořádané do hustého vějíře. Kromě základní variety var. compressa se rozeznávají další tři: var. rugosquamosa s robustnější stavbou, menšími, ale hustějšími zoubky a krátkými hrbolky na listech, var. schistophila s užšími, ale hustěji uspořádanými listy a červenavým květem a var. paucituberculata (popsaná Lavranosem v roce 1998) s menšími, ale mírně širšími listy a hlavně s řídkými bradavičnatými výrůstky na listech. Po tom, co jsem spolu s vámi takhle dovzdělal a po prostudování detailů na listech mých kytek se domnívám, že ta kvetoucí je pravděpodobně základní varieta compressa a ta nejmenší by odpovídala var. schistophila, navíc má mít červený květ.

Vlastní květenství mě překvapilo svou výškou i stavbou, vlastní květy jsou také jiné, než znám u ostatních aloí – okvětní lístky se otvírají nějak dvoupatrově. Ale zajímavý poznatek je, že květy velmi příjemně až exoticky výrazně voní, což jistě hraje roli při vábení vhodných opylovačů. Škoda, že díky současnému počasí je ve skleníku poměrně dost vlhko a pyl zřejmě správně neuschne a nepůjde přenést z květu na květ, ovšem je otázka, zda by to k něčemu bylo.

Pěstování se zatím nejeví nějak speciálně, větší květináč s hodně propustným substrátem (pemzou), co nejvíc sluníčka, nárazová zálivka, hnojiva raději přiměřeně méně. Kytky působí spokojeně, pomalu přirůstají, zdá se mi, že nové listy jsou více ozubené, což považuji za dobré znamení. Vypadá to, že tyhle kytky nebudou houfně (nebo ani trochu) odnožovat, nezbývá než doufat ve sprášení a získání semen někdy v budoucnu, aby i další „áloáři“, kteří si do svého deníčku zapíšou tuhle nevšední aloi , mohli si ji taky jednou dopřát. J.

Fotografie:

1.Aloe compressa

2.Detail zubů na listech

3.Květenství

4.Květy

5.A.compressa v.schistophila

Summary:

Description and experiences with growing of madagascarian Aloe compressa.

Photographies:

1.Aloe compressa

2.Detail of teeth on leaves

3.Inflorescence

4.Flowers

5.A.compressa v.schistophila