ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe calcairophila  Reynolds

Fotografie 1:

1. Detail listů a nového květenství (Detail of leaves and new inflorescence)

2. Aloe calcairophila

...............................................................................................................

Tak si zase budu muset opravit jmenovku. Stále ještě probíhá soutěž o nejpůvabnější květ mezi mými aloemi a tak by bylo téměř každý týden z čeho vybírat. Ale musí se také dostat na mé další miláčky a hlavně – zrovna teď je kolem sbírky velká spousta práce spojená se zazimováním vyletňovaných kytek a přebytků z fóliovníku. Skleník prostě praská ve švech a hledá se každý nový čtvereční decimetr, který by byl ještě na světle a umožňoval občasnou zálivku či aspoň kontrolu. Proto tedy dochází u mě k velké redukci témat pro články a píšu jen v případech nezbytných (a trochu i pod nátlakem).

Zpátky tedy k aloím a k té opravené jmenovce. Už loni jsem hlásil, že se mi nějak ta sbírka aloí rozrůstá o nové a cenné kousky. Ten příval dříve nezískatelných vzácností v tomto roce nezadržitelně pokračuje. Je to jednak důsledkem výsevů semínek ze světa a jednak také nákupem z jednoho zvláštního zdroje. Totiž v jedné holandské pěstírně komerčně zvládli tkáňové množení vzácných sukulentů (něco obdobného, co se využívá například u orchideí). Díky této technologii se dostalo a dostává mezi pěstitele v Evropě velké množství doposud extrémně vzácných nebo nedostupných druhů. Navíc za velmi přijatelné ceny, a to i na české poměry. Zpočátku byla u pěstitelů k  takto namnoženým rostlinám velká nedůvěra z hlediska jejich životnosti v normálním nesterilním prostředí, ale mohu potvrdit, že to není problém. Pokud nakoupené rostliny standartně po nákupu „obděláte“ a přesadíte do svého substrátu a nepoužíváte vyloženě zahnívající vodu na zálivku, tkáňově namnožené sukulenty normálně rostou. Já osobně to považuji za chválihodnou aktivitu, která kromě komečních dopadů má i ochranářský aspekt, protože bez dalšího rabování přírody zpřístupňuje sběratelům vzácné rostliny. A pro mě zvláště je lákavé, že kromě sukulentní všehochuti druhů se majitel pěstírny poměrně hodně orientuje na vzácné druhy aloí.

Takže mezi zhruba 10 novými druhy z této pěstírny (raději je ale nepočítám, aby už jich nebylo 20…) jsou např. A. polyphylla, A. haemanthifolia,atd., ale také jedna, po které jsem nad knihou s její fotkou dlouho zamilovaně vzdychal. A na svá stará kolena ji díky „tkáňovkám“ pěstuji také a dokonce se v těchto dnech také uchází o nějakou cenu v té aloe-květé soutěži. Při té příležitosti jsem opět zjistil drobnou chybičku ve jménu na její jmenovce. Jde o madagaskarskou miniaturu Aloe calcairophila, znamenající „vápno-milující“, která se také vyskytuje pod nesprávným synonymem Aloe calcairophylla, což by bylo „vápno-listá“a to moc logiky vskutku nedává. A. calcarophila roste v domovině v jihozápadním Madagaskaru na vápencových skalách v nadmořských výškých do 1400m.n.m. Fotky z lokalit ukazují malé trsy naprosto úžasně sevřených, kompaktních a odolných rostlin. Pro tuto aloi je typický růst jejích listů v rovném nezatočeném vějíři protistojných zubatých listů. Tyto listy jsou velmi tvrdé a dlohoživotnostní, jsou velmi hustě uspořádány a k jejich odesychání dochází extrémně pomalu, a tak i staré rostliny rostou stále jako bezstonkové. Rozměry jsou vskutku na aloe malé – šířka listů 1-1,5cm, délka listů 5-6cm, výrazné zpětné zoubky kolem 3mm. Výška nevětveného květenství kolem 20cm, kvítky tak kolem 1cm, poupata zpočátku lehce nazelenalá, po otevření opět má oblíbená bílá barva v lehce originálním tvaru kvítku.

Tím, že jsem si posháněl před psaním článku nějaké (i když docela kusé) informace, zjistil jsem onu vápnomilnost a dokonce jeden zdroj hovořil i o stínomilnosti. Podle mých zkušeností je rostlina velmi odolná a tvrdá, umí hospodařit s nárazovou zálivkou, prokládanou důkladným proschnutím substrátu a aspoň u mě ji doposud slunce nijak nevadilo. Protože mám aloe-dvojčata, po odkvětu je rozsadím a příští rok vyzkouším obě varianty pěstování – na slunci a v polostínu. O opylení se nesnažím, myslím, že by byly potřeba nepříbuzní jedinci a to u těchto naklonovaných nefunguje. Za to ale by zde mohl být prostor pro případné hybridizátory, neboť A.calcairophila se ochotně kříží s kdejakou madagaskarskou kolegyní (např. A. haworthioides, rauhii, droseroides, albiflora…..) a jejich potomci patří k velice vzhledným „takyaloím“ Nemám je moc v oblibě, ale upřímně někdy také žasnu. J.

Summary:

Description and experiences with growing of  Aloe calcairophila from Madagascar.

Fotografie 2:

1. Květenství (Inflorescence)

2. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)