ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe bowiea Schultes & Schultes

Fotografie 1:

1. Listy (Leaves)

2. Květ (Flower)

.........................

Stejně jako v jiných oblastech lidské činnosti také u pěstitelů přijde čas od času něco „nového“ do módy. Někdy to jsou vlny zvýšeného zájmu o nějakou skupinu rostlin – tzv. „mánie“, někdy se do světla reflektorů zájmu dostane jen jeden druh – nedostižná novinka. Ale uplyne pár měsíců a z novinek jsou běžné kytky, nebo jedna mánie je vystřídána druhou. Já se těmto módním vlnám snažím co nejvíc bránit a snažím se jít svou cestou bez ohledu na přechodnou oblibu mezi pěstiteli či sběrateli. Ve velkorodu Aloe je takovou malou módou v poslední době skupina trávovitých aloe.

Musím poctivě konstatovat, že tahle „travnatá mánie“ mě dostihla, i když jsem v tom trochu nevinně. Uznejte sami: 1.mám rád aloe jako rod + 2.líbí se mi kytky originální a malé k tomu + 3. některé trávovité aloe mají cibulovou bázi a vzhled rostlin je vůbec hodně „cibulový“. Na konci této rovnice prostě musel přijít můj zájem o tyto aloe. Jenom slibuji, že se mi tyto kytky budou líbit pořád a tato mánie mě nepřejde.

Tenhle vysvětlovací úvod jsem si nemohl odpustit proto, že vás budu častovat drobnými aloemi z této skupiny, podle toho jak se budou do mé sbírky dostávat. Mou nejdéle pěstovanou trávovitou aloí je Aloe bowiea, původem z JAR, z malé oblasti kolem Port Elizabeth. Nepatří k běžně prodávaným druhům (dokonce ve své domovině v přírodě patří mezi ohrožené), přesto se stále častěji nabízí u zkušenějších pěstitelů buď jako odnože od matečních rostlin, nebo jako semenáčky ze semen zahraničních zasilatelských firem.

Jak tedy vypadá – opět dobrá fotografie vydá za složitý popis. Je to celkem snadno rozpoznatelná aloe, miniatura rostoucí spíše trsovitě s velmi jemnými zoubkatými a bíle tečkovanými listy. Listy jsou skutečně tenké i úzké zároveň, s délkou do 10cm. Bílé tečkování je na vnější straně listů a jemné zoubky na jejich hranách, někdy se výrůstky v podobě jemných zoubků objeví také na spodní straně u konce listů (tedy jako třetí řada zoubků). Opravdu je těžké srozumitelně a věrně popsat některý výtvor přírody…

Květní stvol, vždy jeden na jednu rozetu, je nevětvený a vysoký do 25cm. Květy jsou typické pro Aloe bowiea, ne tak svou zeleno-bílou barvou, ale tvarem. Oboje pohlavní orgány, tyčinky i blizna, z květu výrazně vyčuhují a květy pro aloe neobvykle směřují mírně nahoru. Zřejmě adaptace na specializovaný způsob opylení. Bohužel ale květy nejsou (pravděpodobně) samosprašné. Podle literatury mohou v kultuře nakvést kdykoliv během roku, v domovině kvetou v období listopad-leden.

K pěstování mám jednu poznámku, zcela jistě nesnáší dlouhodobé přemokření v kombinaci s příliš humózním substrátem; o svou první kytku jsem přišel v důsledku hniloby srdíčka rozety. Takže co největší pohyb vzduchu, nebo aspoň hodně propustný substrát a delší přestávky v zálivce. Asi to není ideální rostlina na okno, a ani na rozpáleném balkónu dlouho nevydrží. Na druhé straně má problém i s podchlazením, naprosto nesnáší pokles teplot pod nulu. Přesto ten, kdo ji může pěstovat pod krytem, s větším pohybem vzduchu, například letnění pod přístřeškem od jara do podzimu, a uchrání ji mrazíku, dočká se spokojené miniatury nevšední krásy. J.

Summary:
Description and experiences with the growing of South-African Aloe bowiea.

Fotografie 2:

1. Květy (Flower)

2. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)

3. Detail listů (Detail of leaves)