ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe bakeri Scott-Elliot aneb madagaskarský žluťásek

Fotografie 1:

1. Detail listů (Detail of leaves)

2. Aloe bakeri

......................................................

Nedělám příliš rozdíly mezi kytkami podle hlediska dostupnosti-nedostupnosti, přestože jsem přirozeně na novinky a vzácnosti také zvědavý. Dnes na mě zasvítila svým nápadným květenstvím jedna aloe, která ač je domovem z Madagaskaru (konkrétně jejího jihozápadního pobřeží – okolí Toliary), patří díky své strategii mocného odnožování mezi ty rozšířené a snadno dostupné. Je to tedy známá a snadno pěstovatelná Aloe bakeri.

Místa jejího výskytu v domovině zřejmě ovlivnila i její strategii růstu. Vyskytuje se na úplném pobřeží (do 40m.n.m.) buď v mělkých půdách nebo v trhlinách pobřežních skalisek. Protože by se jedna rostlinka sama nemusela v těchto místech úspěšně udržet, volí metodu „svatoplukových prutů“ a odnožuje a odnožuje. Činí to tak usilovně, že se pak nachází kompaktní kolonie s více jak 100 jedinci na ploše přes 1 čtvereční metr.

Proto si tak trochu myslím, že je málokdo vysévá a naprostá většina kytek v evropských sbírkách jsou odnože z několika původních rostlin, které pak tvoří něco jako formy. Za ta léta s aloemi mi prošly rukama nejméně tři „různé“ Aloe bakeri s mírně různým květenstvím. To, které je na přiložených snímcích je asi nejkrásnější, poněvadž nejžlutější, však posuďte sami. Když se v těchto smutných dušičkových dnech najednou otevře ve skleníku (nebo u některých na okně, balkóně atd.) překvapivě nízké a velké květenství svítivě žlutých zvonečků, je to pro mě kus madagaskarského sluníčka ,které asi opravdově nikdy neuvidím. Ono tam těch barev na květu je víc – od oranžové na bázi přes sytě žlutou květní trubku a po bělavé špičky žíhané zelenými proužky. A právě ty jiné formy mají na svých květech té oranžovo-červené mnohem víc a žlutá je v menšině. Někde jsem četl, že to může souviset i s množstvím slunce při pěstování, že snad méně světla znamená více žluté, ale nevím…

K samotnému vzhledu rostlin ještě pár slov. Jedna samotná rostlina může mít v dospělosti nízký kmínek 10-20cm vysoký, listy jsou až 7cm dlouhé a 0,5-0,7cm široké, mírně prohnuté směrem k zemi, na okrajích zubaté malými středně tvrdými zoubky. Největší ozdobou Aloe bakeri je kromě už zmiňovaného květenství barva a textura listů. Základní barva je tmavě zelená s nádechem červené až hnědé podle intenzity slunce. Odhaduji, že na těch svých lokalitách bude taková „utažená“, tenčí listy tmavých odstínů a výraznějšího ozubení, v našich podmínkách ji asi dost hýčkáme. Velice zajímavá a pro A.bakeri typická je ona textura čili kresba na listech. Jsou to bělavé tečky s řadách podél osy listu s nepravidelnými shluky.

K vlastnímu odnožování této aloe dochází na bázi mateční rostliny, na úrovni substrátu a při určité velikosti odnože dochází spontánně k jejímu samostatnému zakořenění při stálém spojení s původní rostlinou. Tím se držení shluku rostlin v mělkém nebo problémovém substrátu rozloží do více úchytů a větší plochy.

K pěstování nemám nějaké zvláštní poznatky, kytka je to skromná a odolná, v žádném případě péči nepřehánět. Umí asi růst ve všem ne moc humózním a zálivkou je vhodné také šetřit a spíš jen nárazově. Nejspokojeněji vypadá Aloe bakeri teď na podzim, kdy se přihlásí o pozornost svým květenstvím. Tak tedy prosím, pojďte se také pokochat… J.

Summary:

Description and experiences with growing of yellow-flowering Aloe bakeri from Madagascar.

Fotografie 2:

1.+ 3. Květenství (Inflorescence)

2. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)