ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe albiflora Guillaumin

Fotografie 1:

1. Aloe albiflora bílokvětá (white flowers)

2. Aloe albiflora - květenství (inflorescence)

.................................................................

Ten, kdo se ve sbírání sukulentů orientuje na malé druhy, určitě se dostane i k drobným aloím z JAR a Madagaskaru. Mezi nimi má své nezastupitelné místo kytka, kterou chci dnes představit. Patří v sukulentním světě k těm častěji pěstovaným a v každé komplexnější nabídce sukulentů k těm nabízeným. A to i přesto, že ve své domovině - jižním Madagaskaru roste na malé ploše na izolované lokalitě (v blízkosti města Tsivory) a dokonce je zařazena v rámci ochrany ohrožených rostlin do CITES 1. Je tedy v našich končinách běžná, díky svému snadnému pěstování, četnému odnožování, bezproblémovému kvetení a tvorbě semen. Tato běžnost ji však nepřipravila o její největší okrasu a tou je tvar a barva jejich květů.

Aloe albiflora je bezstonková růžicovitá aloe s úzkými vzpřímenějšími listy o délce 12-15cm, šířce kolem centimetru u báze a zužující se ke špičce. Tyto listy jsou prohnuté podélně i příčně, takže vyváří kompaktní růžice o 6-10 listech. Po obou stranách listů je kresba sestávající z bílých teček až skvrnek na sytě zeleném podkladu (které mírně vystupují), okraje listů jsou jemně bíle zoubkaté. Svým vzhledem v bezkvětém stavu je k nerozeznání od další drobné madagaskarské aloe - Aloe bellatula.

Přišla tedy chvíle popsat to nejkrásnější a to je její květenství. Barva je po otevření květů zářivě bílá a je ještě vyzdobená vystrčenými žlutými prašníky, které postupně přechází do oranžové. Tvar květů je unikátní a jednoznačně rozpoznatelný od ostatních v rodu. Květenství je 30-35cm vysoké a mívá více jak deset květů, které mírně převisají a prašníky trčí do stran. Někdy je květenství větvené. Jedna rostlina umí nakvést postupně i několika květními stvoly. Doba kvetení připadá na konec léta – začátek podzimu. 

Jak už jsem naznačil, A.albiflora v kultuře statečně odnožuje a v podstatě ať už jí poskytneme jakkoliv široký květináč, dříve nebo později ho vyplní a vznikne kompaktní trs. Když se potom pustí do kvetení starší rostlina, je to úplný les květních stonků (desítky) se záplavou oněch bělostných květů (stovky) a v tomto okamžiku se z nenápadné aloe stává ozdoba sbírky.

V našich zemích se občas vyskytuje rostlina, které se říká „růžová albiflora“ nebo „forma pink flower“. Mám pro čtenáře špatnou zprávu, žádná literatura nepopisuje jinou barvu květu než čistě bílou a jde tudíž vysoce pravděpodobně o mezidruhový hybrid. Našel jsem na internetu křížence například s A. albida, A. bakeri, s A. bellatula a A. littoralis. Dokonce někteří obchodníci nabízejí i tří až čtyřnásobné hybridy (nevím jak to dokážou). Takže přestože „růžová albiflora“ je tvarem květu hodně „albiflorovitá“, barva není v pořádku a jde o křížence, tedy alespoň podle mého názoru.

Pěstování A.albiflora je v zásadě bez problémů, pokud si uvědomíme, že jde o madagaskarskou rostlinu, takže vynechat pokusy s vyloženě chladným zimováním třeba společně s kaktusy. Přes léto snese i hodně slunečné polohy, určitě bude spokojenější než ve stínu. A pokud bude substrát více propustný a zálivka nárazová, bude si i vaše albiflora spokojeně „vegetit“.   J

Summary:

Description and experiences with growing of Aloe albiflora from Madagascar.

Fotografie 2:

1. A. albiflora - detail listu (detail of a leaf)

2. Aloe albiflora růžovokvětá (pink flower)

3. Aloe albiflora růžovokvětá - květenství (inflorescence)