ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe albida (Stapf) Reynolds

Fotografie 1:

1.+ 2. Aloe albida

3. Aloe albida - květenství (inflorescence)

.................................................................

Tak k nám dorazila zase jednou pěkná nová aloe. Ona zase tak úplně nová není, jen u nás pěstovaná zatím moc nebyla a navíc je to „citeska jednička“, takže asi nějaké bariéry snadnému obchodování a dovážení jsou a budou. Patří mezi drobnější bezstonkové aloe, vzhledem jde o typickou trávovitou aloi. Vzhledem je vlastně nejpodobnější Aloe myriacantha, o které již byla na ZL jednou řeč. S touto a několika dalšími kamarádkami tvořila kdysi dokonce malý rod Leptoaloe, který sdružoval právě takové malé, trávovité a v podstatě i velmi podobně kvetoucí rostliny. Pochopitelně to „leptoálojím“ dlouho nevydrželo a vrátily se pokorně do náruče mateřského velkorodu. K právě A. myriacantha se dnešní A.albida tulí nejvíce, rozdíl je pouze v detailech listů, v bělejší barvě květů a větší vzácnosti A.albida, dané jejím malým areálem výskytu.

Aloe albida roste v severovýchodní JAR, ve správní oblasti Mpumalanga, v horách kolem města Barberton celkem na dost malé ploše v nadmořské výšce kolem 1500m.n.m.. Léta je běžně uváděna v literatuře, ale u nikoho v kultuře jsem ji neviděl, až teprve letos se naprosto masově objevila v holandských a německých pěstírnách (a v zápětí u českých obchodníků se sukulenty) v nádherné podobě a květuschopné velikosti. A právě květenství této drobnůstky je nakonec její největší ozdobou. Valná část aloí střední a menší velikosti kvete dost podobně (a tím až nezajímavě), naštěstí existují z této většiny sem- tam ozvláštňující vyjímky. Tvarem květenství i jednotlivých květů je to A. myriacantha jak vyšitá, jen ta barva je daleko bělejší, chybí ty růžové tóny, naopak víc vystupují zelené žilky okvětních lístků. Hrany listů jsou ozdobené jemnou zubatou „pilkou“ červeného odstínu, jemné tečkování na bázi listů, typické pro trávovité aloe, u A.albida téměř chybí. Nízká rozeta 6-12 opravdu plochých trávovitých listů 0,5cm širokých a 10-15cm dlouhých má podle literatury růst soliterně i ve skupinách. Všechny rostliny, které se letos objevily v naší části Evropy jsou však masivně odnožující. Proto se trochu nabízí vysvětlení spočívající ve tkáňové kultuře.

Nebudu rušit čtenáře od kochání se fotografiemi této „trávovky citesky“, škoda jen, že v těchto dnech už je sluníčka, tolik potřebného pro spokojený růst mých rostlin i jejich úspěšné focení, citelně poskrovnu. K pěstování toho vzhledem ke krátké době v mé kultuře mnoho nemám, s ohledem na překvapivě uzlovaté až vřetenovité kořeny volím instinktivně raději hrubší vzdušnější substrát na bázi dostupné pemzy (či lávy), kytka nemá ráda dlouhé období sucha (přece jen její listy nejsou příliš sukulentní), takže častější zálivka. A.albida zvládá slunce i polostín a nejeví se zatím nijak choulostivě. Literatura hovoří o opatrnosti se zimními teplotami, údajně přes svoji vysokohorskost nesnáší ani náznak mrazíku a já to rozhodně testovat nehodlám. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Aloe albida from Barberton in RSA.

Fotografie 2:

1. Aloe albida

2. Aloe albida - květenství (inflorescence)