Agave felgeri
Agave felgeri Gentry 1972 aneb Hola Chróstal !
Dnes tedy opět z jiného záhonku než obvykle a navíc jako vzpomínka na starého kamaráda Chrudoše Chróstala. Kromě Chrudošovy ščagélovité úchylky máme oba v oblibě různé chlupaté, žláznaté, bradavičnaté a nitkami okrášlené sukulenty a cibuloviny. K nim se v poslední době zařadily i trochu neočekávaně tvrdé sukulenty z rodu Agave, ze skupiny Parviflorae a Filiferae. Je to společenství spíše malých až středních agáví, které spojuje ozdoba odlupujících se bílých vláken z okrajů listů, Chróstal jim s oblibou říká „fósatý agávky“.
Vzhledem k tomu, že podle posledních informací se Chróstálek má aktuálně pohybovat v suchých částech severního Mexika a jižního USA, určitě se s některými zástupci této skupiny dostal do kontaktu a právě proto mu posílám tento pozdrav v podobě dnešního článku. Doufám, že ho to vyburcuje k nějaké odpovědi, nejlépe k protiútoku článkem na podobné téma.
Agave felgeri patří dle odborné literatury do skupiny Filiferae, spolu se známějšími druhy A. filifera (včetně poddruhů schidigera, multifilifera a microceps), A. colimana, A. geminiflora a A. ornithobroma. Byla nalezena botanikem z Arizonské univerzity Dr. Richardem Felgerem (1934-2020) a pojmenována právě po něm. V přírodě ji lze nalézt na severozápadě Mexika, na pobřežních pláních v Sonoře a oblasti kolem města Hermosillo. Místní jí říkají mescalito, ale toto jméno je dáváno i dalším agávkám (i kaktusům), ze kterých lze připravit likér mezcal.
Roste na skalnatém podloží, docela na ostrém úpalu, tvoří trsy odnoží kolem mateřské rostliny. Jednotlivé růžice nejsou tak mnoholisté, jako její blízké příbuzné a jejich vláknitost (někdy se používá i pojem třepenitost) je nižší a jemnější. Její výhodou ale je, že rychleji roste a brzo dospívá, měla by být květuschopná už ve věku kolem pěti let (například A. parviflora kolem patnácti let). V dospělosti může Agave felgeri dorůst průměru 40cm, květenství je pochopitelně vyšší a nese žluté květy. Tím, že se vyskytuje blízko oceánu a v nižších nadmořských výškách, je v zásadě náchylná na mráz (opět A. parviflora dává -5°C).
Přidávám tedy druhý vousatoagávkový článek (první psala Radka před spoustou let o A. filifera ssp. schidigera) a doufám že nebude na dlouho poslední. Snad se přidá i Chróstal, pokud najde hozenou rukavici, a když ne, tak příště zase já. Pár podobných krasavic se u nás totiž ještě najde. Nakonec po španělsku - Las barbas también pueden ser hermosas (i vousy mohou být krásné).
J.
