ZEL(e)NÉ LISTY

Adromischus cristatus (Haworth) Lemaire a jeho variety clavifolius, schonlandii a zeyheri

Fotografie 1:

1. A.cristatus

2. A.cristatus v.clavifolius

3. A.cristatus v.zeyheri

4. Květ (Flower)

......................................

O jednom druhu rodu Adromischus jsem už jednou psala, takže asi není nutné připomínat, že tyto jihoafrické rostliny patří do čeledi Crassulaceae. Všechny variety A.cristatus rostou hlavně v provincii Východní Kapsko, každá z variet na omezeném, poměrně malém území.

A.cristatus patří do skupiny Longipedunculati (přibližně přeloženo: dlouzestopkaté), kde najdete i A.marianiae, A.cooperi, A.leucophyllus, A.subviridis.

Pokud dosud v určování druhů tohoto rodu tápete, usnadním vám práci, A.cristatus kromě svojí variety zeyheri má jeden naprosto očividný poznávací znak: množství rezavě hnědých vzdušných kořenů po celé délce stonku. Základní druh má široce lopatkovité střednězelené sukulentní listy, na bázi hodně zúžené a na konci se zvlněnou hranou. Existuje jedna forma základního druhu, která má listy stejné tvarově, ne však barvou povrchu – ta je stříbřitě šedá, jakoby šupinatá. Květenství bývá 15 – 25cm dlouhé, koruna květů je ve spodní části jablkově zelená a na koncích bílá s růžovými špičkami. Většina z vás asi dobře zná varietu A.cristatus s názvem clavifolius, která má listy oproti základnímu druhu mnohem užší. Listy další variety schonlandii jsou zase kyjovitě ztloustlé, zvlnění na koncích není příliš zřetelné, nebo úplně chybí. Barva povrchu listů může být různorodá, od základní trávovitě zelené, přes olivově zelenou až po svítivě zelenou a načervenalou krátkou hranou na konci. Posledně jmenovaná forma má dokonce papilózní povrch, což je vidět v podrobném detailu. Forma s olivově zeleným zabarvením může mít i tmavě červenou kresbu. Nakonec jsem si nechala varietu zeyheri. Tu jedinou nevlastním, takže popíšu jen obrázek z knížky o tomto rodu. Listy jsou světle zelené, lopatkovitě rozšířené, s výraznou, ostrou, zvlněnou hranou na vnějším konci. Stonek je lysý, zůstávají na něm zřetelné stopy po starých uschlých listech.

Pěstování tohoto druhu není příliš náročné, A.cristatus je spokojený s jakýmkoliv propustným substrátem a sebemenší nádobou, v které vydrží dlouhou dobu. Přirůstá velmi pomalu, pokud však koruna z masitých listů dosáhne větších rozměrů, může se malý květináček různě kácet a nezbyde, než rostlinu buď přesadit, nebo nařízkovat na krátké stonkové řízky, nebo klidně i jednotlivé listy. Teď, když různé druhy rodu Adromischus kvetou jeden za druhým, všimla jsem si, že nektar v květech i na jejich bázi šíleně láká včely, dokážou poctivě oblétávat dokola jeden květ za druhým a pořád mají co „sosat“. Šťáva musí pro ně představovat neskutečnou lahůdku. Lahůdkou pro mě je pak i pestrá kolekce jednotlivých variet  atraktivního druhu Adromischus cristatus z různých lokalit, poskládaných blízko u sebe. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Adromischus cristatus and its varietes clavifolius, schonlandii and zeyheri.

Fotografie 2:

1. A.cristatus v.schonlandii

2. A.cristatus v.schonlandii, Gomtas Motol - šupinatá forma (scaly form)

3. A.cristatus v.schonlandii, Adolfskraal - světlezelená forma (light green form)

4. Květenství (Inflorescence)

P.S.I.

Tak jsem se taky dočkala a díky nadšenému pěstiteli rostlin rodu Adromischus J.Skálovi mám už i poslední poddruh A.cristatus ssp.zeyheri. Pokud by vás zajímalo, jak vypadá, prohlédněte si ho na fotografii. Kdo by to byl do něj řekl, že je to A.cristatus? Žádné hnědé vzdušné kořeny na stonku, jen ty mírně zvlněné okraje listů…Přesto je to tak, nuže, zde ho máte.