Adromischus cooperi
Adromischus cooperi (Baker) Berger
Možná ho máte také, tedy přesněji řečeno, pokud máte nějaký Adromischus, velice pravděpodobně je to i A.cooperi. Patří určitě mezi nejrozšířenější a nejsnáze pěstovatelné zástupce tohoto rodu, dokonce ho v odborné knize nazývají „začátečnický Adromischus“. Zahlédnete ho v prodeji snad na každé výstavě kaktusů a sukulentů. Mírně se podobá druhu, o kterém jsem psala naposledy. Stejně jako A.cristatus má i A.cooperi zvlněné koncové hrany listů. Liší se holým stonkem (bez vzdušných
kořenů) a většinou ( jsou výjimky) i tmavězelenými až hnědofialovými skvrnami na zelených listech. Právě ve velikosti listů bývá A.cooperi velice variabilní, jednotlivé formy se liší délkou i šířkou listů.
V přírodě se vyskytuje na dvou omezených areálech v provincii Východní Kapsko. Spolu s A.cristatus, A.leucophyllus, A.marianiae a A.subviridis patří do sekce Longipedunculati (česky dlouzeřapíkaté). Přestože 
se už v kultuře vyskytuje řadu let, občas se opět objevují nové formy od nejrůznějších sukulentních „terénních“ sběratelů. Rostliny pod dřívějším názvem A.festivus dnes už splynuly v jednu skupinu spolu s naším A.cooperi, takže už těžko rozlišíme, který byl který. Podle knihy Adromischus autorů Pilbeam, Rodgerson a Tribble, z které protentokrát čerpám odborné informace, A.festivus byl původně popsán jako ten s dlouhými listy, zužujícími se směrem ke špičce, zvlněnou hranou na vrcholu listu, který
má i užší středovou část. A.cooperi má listy více trojúhelníkovitého tvaru, se širokou, zvlněnou hranou, zužující se zřetelně směrem k bázi listu. Jak vidíte na fotografiích, u nás ve sbírce se sešly obě formy a i já teď budu o něco moudřejší, která je která. Přiznám se, že dřív jsem se v tom ani za mák nevyznala. Současný popis bere ohledy na délky, šířky a tvary obou forem.
Květenství může být až 40cm dlouhé, zvonkovité květy bílorůžové barvy, z vnější strany „ojíněné“, mají na koncích delší cípy, zpětně ohnuté směrem ven. Uvnitř květu je většinou hodně nektaru, lákajícího včely.
Pěstování je velmi jednoduché, stačí obyčejný propustný substrát, v sezóně zálivka podle potřeby tak 1x za 10 až 14 dní, pokud byste to s vodou přeháněli, mohly by listy ošklivě popraskat, v lepším případě zohyzdit rostlinu, v horším případě dát možnost plísním a hnilobám vstoupit do rostliny. Množení je jako u většiny Crassulaceae snadné, stačí odlomit list a třeba na sucho nechat zakořenit. Výsevy bych prováděla jen u jiných vzácnějších druhů a jen z kontrolovaně sprášených výsevů (včelky jsou pilné nejen v přísloví). V zimě při nižší teplotě není třeba rostlinu zalévat vůbec.
V jednoduchosti je krása, takže i tento zdánlivě obyčejný Adromischus bych za úplně ošklivý nepovažovala. Má navíc tu výhodu, že je jako šváb při atomovém výbuchu – přežije téměř úplně všechno (přeháním J). R.
Fotografie:
1.Adromischus cooperi
2.A.cooperi - menší forma
3.A.cooperi, Graaf - Reinet, RSA
4.A.cooperi f.festivus, near Kimberley, RSA
5.List
6.Květenství
7.Květy
Summary:
Description and experiences with growing of south-african Adromischus cooperi from family Crassulaceae.
Photographies:
1.Adromischus cooperi
2.A.cooperi - lesser form
3.A.cooperi, Graaf - Reinet, RSA
4.A.cooperi f.festivus, near Kimberley, RSA
5.Leaves
6.Inflorescence
7.Flowers
