ZEL(e)NÉ LISTY

Adromischus caryophyllaceus (Burmann fill.) Lemaire (1852)

Fotografie 1:

1. Adromischus caryophyllaceus - listy (leaves)

2. Adromischus caryophyllaceus

...........................................................................

Když mi před dvěma lety dával jeden slavný pardubický pěstitel a cestovatel rostlinu jménem Adromischus grandiflorus, považovala jsem to tak trochu za danajský dar. Rostlina to byla očividně letitá, všelijak pokroucená a ruku na srdce, nic moc vzhledná. Už tenkrát poznamenal, že budu překvapená květy. Letos se mi to potvrdilo, květ byl sice jen jeden, ale zato zvláštní, jiný než u dalších mně známých rostlin tohoto rodu. Pochopila jsem, že není vždy dobře dát na první dojem…

Jméno A. grandiflorus je vlastně synonymem pro dnešní Adromischus caryophyllaceus. Druh přišel ke svému zvláštními jménu díky mírné podobnosti květů s květy rostlin rodu Dianthus (hvozdík), který patří do čeledi Caryophyllaceae (odtud jméno druhu). Pochází z oblasti sukulentního Karoo v jihoafrické provincii Západní Kapsko (lokality kolem měst Touwsberg, Bonnievale, Hermanus a pobřežních plání západně od něj), kde roste ve stínu keřovitého porostu.

Jak vidíte z fotografie letité rostliny, je to takový prapodivně pokroucený keřík s nenápadnými listy. Stonek má průměr maximálně půl centimetru, jeho povrch má hnědý šupinatý povrch ve spodní části a zelený u mladých přírůstků. Z horní i dolní strany vypouklé listy do 3 cm délky a 2,3 cm šířky jsou zelené, netečkované, maximálně částečně zbarvené trochu do purpurova, na koncích zakulacené či z naznačenou špičkou. Hranu na okrajích najdete v horní polovině listu.

Před nakvetením se stonek začíná prodlužovat údajně až do 30 cm délky (u naší rostliny to bylo asi 15cm), na lodyze se objeví zpravidla jeden vzpřímený zvonkovitý květ (někdy jich může být více – až 5). Špičaté cípy úzké koruny jsou rozevřené do stran a největší ozdobou je barva, z bělavého podkladu vystupuje sytá purpurová barva kolem podélné osy listů. Adromischusy se dělí do sekcí podle vzhledu květenství a hlavně samotných květů. A. caryophyllaceus patří do sekce Brevipedunculati spolu s druhy A. diabolicus, A. fallax, A. humilis, A. nanus a ze stránek ZL známým A. phillipsiae.

S vegetativním množením tohoto druhu není problém, vrcholové řízky koření naprosto bez problémů a do roka jsou schopné vykvést. S listovými řízky už je to horší, listy špatně koření, což je znakem všech druhů této sekce. Se zálivkou to moc nepřeháním, v sezóně dávám vodu tak 1x za 2 – 3 týdny, od podzimu do jara jen výjimečně ve velmi skromném množství. Rostlinu mám umístěnou v přistínění mimo hlavní parapet, což je způsobené hlavně její velikostí – mezi sbírkové rostliny se mi zkrátka už nevešla. Nakonec se ukázalo, že je zde docela spokojená, nakvetla ve stejnou dobu, jako řízek, který byl na plném slunci ve vrchním patře našeho skleníku (druh kvete někdy v období od půlky léta až do podzimu).

Opět se ukázalo, jak nás dovedou leckdy i nevzhledné rostliny příjemně překvapit a možná je to maličko milejší, než když se na vzhledem krásné rostlině objeví květy nic moc. Jen si živě umím představit, jak se šibal Václav potutelně směje pod vousy, protože dozajista moc dobře věděl, co mi dává… R.

Summary:

Description and experiences with growing of Adromischus caryophyllaceus from family Crassulaceae.

Fotografie 2:

1. Adromischus caryophyllaceus

2. A. caryophyllaceus - květ (flower)