ZEL(e)NÉ LISTY

                    Adenia olaboensis Claverie

Fotografie 1:

1. Adenia olaboensis

2.+ 3. Listy (Leaves)

......................................

Rod Adenia z čeledi Passifloraceae (tedy ne slavnější Adenium z čeledi Apocynaceae) je takový rozsáhlý a prapodivný rod. Roste na velkém území – jižní až východní Afrika plus Madagaskar a dokonce několik druhů je asijských. Je jich něco přes šedesát a je pochopitelné, že jsou mezi nimi velké rozdíly. Vesměs jsou to ale liány s více či méně zbytnělou bází. Některé vzhlednější druhy byly vzaty na milost a občas se objevují v nabídkách pěstíren (A.glauca, A.spinosa, A.fruticosa,…) ale globální názor na adénie je poměrně jednotný a nelichotivý – roští a vzrůstné obludy!

Jak už jsem v minulosti naznačil, tyhle nepopulární nálepky mě vždy přitahovaly. Kdekoliv se objevila nějaká adénie, hned jsem studoval její případnou obludnost či pěstovatelnost. Před několika lety jsem pravidelně a velmi rád jezdil do svého rodného města (Brna) někdy v půlce září na výstavu kaktusů, sukulentů, bromélií a dříve i cibulovin. A tam jsem na ni jednou narazil – byl to evidentní semenáč, nádherná zakrslina malého vzrůstu a malých listů – Adenia olaboensis. Cena mírná, vzhled úžasný! Nešlo odolat.

Už se mnou ta olaboensiska jde životem čtvrtý rok. Je čím dál tím krásnější. Všechny moje ostatní adénie je skutečně nutné čas od času pořádně seříznout, ale tahle krasavice jakoby s těmi ostatními nechtěla mít nic společného. Zatím jsem do ní nemusel ani jednou zasáhnout nožem či nůžkami. Radka je postižená kromě opylování i řezáním (Pepa by mohl vyprávět J), i na tuhle miniaturku má zálusk (že prý z vědeckých účelů a že budu rád, až bude odnož), ale já nedám! Na rozdíl od knižních popisů si krásně „krní“ a vyhání větvičky už od spodních pupenů. Foto napoví asi víc než moje básnění.

Teď něco suššího: Adenia olabeonsis je madagaskarská záležitost, má dvě variety (parva a olaboensis), které se mírně liší v detailech olistění. Domnívám se, že ta moje je ta základní – listy na nejstarších větvích jsou členěné do 3 laloků. Jinak popisy hovoří o 2-3metrovém kmeni s tloušťkou 25-30cm, z kterého vyrůstají až 5metrové výhonky s úponky, kterými se zřejmě chytá na pevnější vegetaci. Je dvoupohlavní, květy mají být žlutavé. Má růst na skalnatém podloží s dostatkem vody i slunce.

Já to s tou vodou a hnojením nijak nepřeháním, se sluníčkem nešetřím. Moje kytka je asi 6 letá, má 18cm výšky, průměr kmene u země je 1cm. Bez jediného řezu je dnes na 14 místech rozvětvená. Listy jsou excelentně droboučké, největší okrouhlé jsou do 2cm, od spodu na nejstarších větvičkách se začínají členit do povoleného tvaru. Listy mají u řapíku bělavou skvrnku, nervaturu mají slabě načervenalou a na okrajích mají slabou červenou linku. Zřejmě se mi daří mou adénii udržovat v nějakém juvenilním stadiu, protože větvičky jsou velmi krátké a vůbec se nevyskytují přichytávací úponky. Letos se mi „odměnila“ tím, že se nádherně sama od sebe bonsajově prohnula do elegantního „esíčka“.

Svou barevnou kombinací žíhané pokožky kmene a svěží světle zelené s červenavými linkami na listech mě pokaždé, když přijdu do skleníku, přinutí k tomu, abych se s ní, mou trpasličí Adenia olaboensis, pozdravil a vzal ji s láskou do rukou (není tam té lásky a interpunkce nějak příliš?)…….J.

Summary:

Description and experience with growing of Adenia olaboensis from Madagascar.

Fotografie 2:

1. Adenia olaboensis

2. Stonek (Stem)

3. Listy na vrcholu rostliny (Leaves on top of plant)