ZEL(e)NÉ LISTY

Adenia aculeata (Oliv.) Engl.

Fotografie 1 - Roční Adenia aculeata

..................................................................

Právě v těchto dnech byl na stránkách americké firmy Mesagarden uveřejněn další nabídkový seznam semen sukulentů a kaktusů. Pro nás už je to taková lednová tradice, kdy několik večerů pečlivě procházíme a sepisujeme, co bychom zase rádi vyzkoušeli. Letos to asi žádná záplava semínkových pytlíčků nebude, ale s několika položkami určitě opět zhřešíme. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na loňské přírůstky z našich výsevů a připomněl si tím jednu malou krasavici. Protože s námi zimní počasí aktuálně převelice laškuje, sluníčka je zřídkavo až téměř nulovo, kytek zrovna moc nekvete (a když kvete, tak nejde moc fotit), uděláme trošku slávu tomuto jednoročnímu adéniovému mrňátku.

Adénií v našich sbírkách zase až tak málo není, objevují se v nabídkách jak tuzemských, tak i německých obchodníků. Nejlepším přeborníkem na adénie byl Ernst Specks se svou již uzavřenou Exotikou. Kdo u něj pravidelně nakupoval a moc nehubil, mohl nastřádat velmi pěknou kolekci platných druhů i speciesek. Jeden druh jsem u něj v galerii obdivoval dlouhá léta, bohužel se však v nabídkách rostlin neobjevoval, nebo jen vyjímečně a to mi to vždy nějak uteklo (jednou dokonce na Otevírání sezóny ve Dvoře Králové). Tímto druhem byla nezvykle otrněná Adenia aculeata z východní Afriky.

Právě před rokem se právě tento druh objevil v nabídce semen Mesagarden a tak jsme jednu porci objednali. Nevím už, jestli v pytlíčku byly dvě semena nebo tři, každopádně klíčenec byl jen jeden a ten si hýčkáme do dnešních dnů. Protože se už trochu začíná podobat svému budoucímu dospělému habitu, přišel čas jeho fotozdokumentování. Když na podzim po úspěšném vyletnění ve fóliovníku shodil listy a zatáhnul, nechali jsme ho asi měsíc odpočinout a pak jsem ho znovu dali pod zářivky a začali zalévat, nechtěli jsme riskovat jeho hluboké zaschnutí a neprobuzení. Semenáček brzo znovu obrazil, dokonce se rozvětvil a pokračuje v růstu. Jenom pro upřesnění - po zhruba jednom roce od vyklíčení má kaudexík průměr 2,5cm, průměr stonku u báze je 0,7cm a celková výška rostliny je nyní 8-9cm. Jejím domovem je 7x7 květník s naším substrátem (starý kompost:písek: pemza – 1:1:1).

Provedl jsem malý průzkum v literatuře a na internetu a zde jsou výsledky. Adenia acculeata je svým otrněným vzhledem odlišná od ostatní druhů ve svém rodu a je poměrně dávno popsaná. Časem se objevily dokonce tři její poddruhy, kromě základní ssp. aculeata, také ssp. manganiana a také ssp. inermis. Ta poslední je pravděpodobně dnes už samostatným druhem a tu druhou někteří autoří uznávají, někteří nikoliv. Rozdíly mají být ve vzhledu trnů, nadmořské výšce lokalit a dalších drobnostech.

Hlavní výskyt tohoto druhu má být v Somálsku, menší výskyt ve východní Etiopii a severovýchodní Keni. Roste tam na vápencovém podloží v nadmořské výšce od 0 do 750m. n. m.. Je součástí travnaté buše s výskytem nižších keřů. Samotná Adenia aculeata je menší stromovitou liánou s asi 2m výškou kmene, průměrem kaudexové báze kolem 30cm a dlouhými šlahounovitými výhonky (s úponky) délky až 5m ( i více). Hlavní ozdobou je otrněný stonek připomínající některé stonkové euforbie, účelem trnů je určitě ochrana proti okusu býložravou zvěří. Na fotkách na internetu jsem viděl i několik stonků vyrůstajících z jedné báze a různé typy listů. Literatura uvádí 3 až 7-i lobátní listy s různě hlubokými zářezy do okrajů. Náš semenáček má listy ještě juvenilní, bez prolomení.

Nevím, jestli se kdy dočkáme u naší A. aculeata nějakých květů, měly by být menší, krémové barvy a dvoupohlavní, přesněji jiné u samčí a samičí rostliny. Přivést adénii do květu ale není snadnou záležitostí a umí to jen několik specialistů (jednoho známe osobně), bohužel ale bez druhého pohlaví nám pšenka nepokvete. Smutnou tečkou za tímto článkem budiž informace, že v letošní nabídce už semena A. aculeata nejsou... J.

Fotografie 2 - Detail trnů na stonku stojí za samostatné foto