ZEL(e)NÉ LISTY

                Sempervivum aneb netřesk

Má nejstarší vzpomínka, která se váže k sukulentním rostlinám, je malý balkon ve starším domě, kde bydleli moji prarodiče. A na tom malém balkonu, kam jsem jako dítě mohl jen s doprovodem,  abych nespadl, byl jen jediný, malý květník. A v něm rostlo něco, co se mi už tehdy moc zalíbilo, malé, hezké, svěže zelené rostliny. Jejich buclaté růžice složené z krátkých a tlustších, ohnutých lístků zcela vyplňovaly květník a na těch větších ještě mnoho malých přirůstalo. Květník stál na balkoně v létě, v zimě a rostliny v něm spokojeně přežívaly.

Tak to bylo mé první setkání s netřesky, nikoliv poslední, už v těch dětských letech jsem si všiml ,že v mnoha zahrádkách v okolí se tyhle a podobné rostliny celkem hojně vyskytují.

Ten první, na který si vzpomínám, byl zřejmě druh Jovibarba sobolifera, v Česku domácí sukulent, jehož jednu malou růžici jsem si přivezl před lety z výletu na jednu horu poblíž Mariánských Lázní, kde rostla na skále v několika trsech. Od té doby ji mám už deset let v malém květníku na balkoně, je už také celý zaplněný spoustou rostlinek, které tu spokojeně vegetují.

Ještě déle mám pár kultivarů, které jsem dostal pomalu už před dvaceti lety, a jeden přírodní druh odněkud z Francie, který si přivezl kolega z práce z dovolené. Přesto, že ho mám víc než deset let, přirůstá velmi pomalu a neochotně.

Dalším krokem v seznamování s těmito sukulentními rostlinami byla kniha pana Petra Horáčka Netřesky. Z ní jsem se dozvěděl kromě toho základního, že tyhle mrazuvzdorné, tučnolisté rostliny patří do čeledi Crassulaceae – tlusticovité, i to, že co dřív patřilo pod název netřesky se rozdělilo díky některým odlišnostem, patrným například stavbou květů, do dvou rodů. Dnes tedy rod Sempervivum-netřesk, který má okolo šedesáti základních druhů, a  rod Jovibarba, česky nechrastec, která má druhů pouze pět. Kromě toho bylo vypěstováno několik stovek kultivarů v různých velikostech, barvách i efektních barevných kombinacích, jejichž krása vynikne hlavně na jaře a počátkem léta. Co však pro mě mělo z celé knihy největší význam, byly právě fotografie těchto krásných kultivarů, ze kterých jsem chtěl také některé mít. Na konci uvedené knihy bylo poděkování třem kolegům autora a taktéž nadšeným pěstitelům netřesků. Měl jsem to štěstí, že jsem našel kontakt na jednu z nich, paní Jiřinu Doležalovou, která netřeskům věnuje nejen nezanedbatelné množství svého času, ale i kus svého srdce. Od ní mám dnes i řadu krásných kultivarů i přírodních druhů v osmi truhlících a v několika miskách a květnících.

Někdo na balkoně pěstuje muškáty a petůnie, já netřesky. Bohužel i tím balkonem jsem velmi omezen, mít zahradu, asi bych téhle netřeskové vášni propadl mnohem víc. To proto, že jsem měl to štěstí a mohl paní Jiřinu navštívit i na její zahradě a vidět sbírku jejích netřesků v plné kráse, to by jim asi propadl každý, kdo má sukulentní rostliny, nebo rostliny vůbec v oblibě.

Myslím, že o pěstování netřesků a nechrastců moc psát nemusím. Zná je asi každý a ví, jak jsou skromné. Mají rády slunce a světlo, vody spíš méně než více. Nedaří se jim v bytech, kde se zdeformují nedostatkem světla, ale z vlastní zkušenosti vím, že jim stačí i truhlík, nebo květník venku za oknem. Na zahradě, na skalce porostou ještě mnohem lépe.

Co také stojí za připomenutí je fakt, že lidé netřesky pěstují už pár tisíc let, možná jsou to nejdéle pěstované sukulenty vůbec. Dříve se věřilo, že ochrání dům, před úderem hromu, od toho i NETŘESK. Latinský název Sempervivum se dá zas přeložit jako stále živý, jejich velká životnost tomuto názvu určitě odpovídá víc, než ochraně před blesky. Také byly známy jejich léčivé účinky na popáleniny a kožní problémy. V květomluvě netřesk prý znamená sílu a pracovitost.

Mé dosavadní zkušenosti s nimi jsou velmi dobré. Ty co mám, jsem si vybíral podle menšího vzrůstu, kterým by majitel zahrady nemusel být omezen. Všiml jsem si, že některé přírodní druhy a kultivary se velmi dobře množí a rozrůstají, některé naopak až příliš nesměle a opatrně, bez přírůstku, nebo jeden až dva za rok. Možná to bude tím, že balkon pro ně není tak úplně to pravé.

Ale všechny jsou krásné. Jejich růžice mi připomínají mandaly, nebo jim podobný, živý, přírodní výtvor. Jako všechno kolem nás na nás působí určitou mírou sympatií, tak i rostliny. Netřesky bych zařadil mezi ty z nejsympatičtějších. Před bleskem asi neochrání, ale mohou být takovým živým talismanem, dárkem pro štěstí. Žijí pár let a na konci života vykvetou hezkým květem, obklopeni svým potomstvem. Přesněji svými odnožemi. Není to krásný konec života?

Netřeskům se také říká skalní růže. Zkuste si tahle dvě slova zadat do internetového vyhledavače a najdete stejnojmenné stránky, na kterých jsou krásné galerie fotek přírodních druhů a kultivarů. Ty vás určitě víc než slova přesvědčí o tom, že tyhle zdánlivě obyčejné a nenápadné rostliny patří k těm nejhezčím sukulentům.   J.K.

Fotografie:

1. Sempervivum arachnoideum

2. Sempervivum calcareum

3. Sempervivum - květ

4. Sempervivum - kultivar Olivette

5. - 6. Další kultivary netřesků

7. Sempervivum z Francie

8. Jovibarba

9. Jovibarba - květ