Rhodiola primuloides, Rhodiola pachyclados a zmatky kolem nich
Rhodiola primuloides (Franchet) s.H.Fu (1965), Rhodiola pachyclados (Aitchison & Hemsey) H.Ohba (1976) a zmatky kolem nich
Fotografie 1:
1. Růžice listů (Rosette of leaves)
2. Rhodiola pachyclados
..................................................
Když už se řízením zeleného osudu objevila na ZL nová mrazuvzdorná rubrika, sluší se jí podpořit a přidat nějakou odolnou sukulentní kytku, kterou český mráz nezahubí. Při hledání nových rostlin pro celoroční venkovní kulturu, pro sukulentní skalky či mobilní zahrádkyjsme časem museli narazit na tvrdé kytky severní polokoule z čeledi Crassulaceae. Kromě nejpopulárnějších netřesků (Sempervivum) a rozchodníků (Sedum) lze najít (kde jinde než na okraji hlavního zájmu) i takové rody jako Rosularia a Rhodiola. Dnes tedy o jednom drobnějším zástupci posledně jmenovaného rodu. Pravověrní skalničkáři nechť mi prominou mou opovážlivost, s kterou si dovolím psát o „jejich“ rostlině, ale když je každá informace dobrá a když ani web s nimi nijak nehýří, pustím se do toho sám.
Rod Rhodiola (česky rozchodnice), má velmi blízko k rodu Sedum (rozchodník) což právě české pojmenování roztomile stvrzuje. Jejich latinské jméno je odvozeno od toho, že právě jejich kořeny mají vonět po růžích. Navíc zrovna u skalniček se česká jména poměrně ujala a jsou mezi nimi velice hezká slova, například jméno cymbálek pro rod Rosularia. Od rozchodníků se rozchodnice odlišují hlavně ztloustlými kořeny v podobě rhizomů až skutečných kaudexů (!). Vyskytují se od Evropy přes Sibiř, východní Asii po Severní Ameriku. Jsou to veskrze vysokohorské rostliny, které právě koncentrací energie v masivních kořenech řeší svoji strategii přežití. A právě tyto kořeny jsou u některých druhů – Rh. rosea, Rh. crenulata – díky obsahu svých léčivých látek využívané v přírodní medicíně. Některé z účinků jsou prý i afrodisiakální….
Rhodiola primuloides,
kterou jsme dostali ve formě stonkového řízku od RNDr. Slabého (viz návštěvy),
roste a kvete na dvou místech v našich mobilních skalkách. Bezproblémovou
mrazuvzdornost, danou původním areálem výskytu – Tibet a jihozápadní Čína –
ověřila i předloňská a loňská zima. V domovině roste R.primuloides na
skalních svazích ve výškách 2.500 –
Myslím, že by tato rozchodnice dokázala růst i ve
výživnějším substrátu a pak by byla zajisté bujnějšího růstu i květu, ale nám
je sympatická právě tou schopností vystačit s málem a pomalým přirůstáním
trsu. Celou zimu byly rostliny v otevřeném foliovníku na mraze ale bez
zálivky, kterou začaly dostávat v malém množství až na samém konci zimy
při teplejších dnech. Snad tento příspěvek do nové mrazuvzdorné rubriky ukázal
další zajímavý a perspektivní rod a nespustí lavinu rozhořčených komentářů
odborníků na skalničky, ať se jim nepletu do oboru. J.
P.S.I.
Možná jste si všimli, že jsme změnili nadpis článku. Jedny
spřátelené stránky nás totiž upozornily na chybně určenou R.primuloides (díky,
tak to má být). Při psaní základního článku jsme vycházeli z názvu na
jmenovce a jak vidíte, věřit slepě jmenovkám i od znalejších lidí se nevyplácí.
Zuby nehty se držet uvedených názvů je trochu tvrdohlavá cesta, proto je určitě
lepší si vše důkladněji ověřovat a neposílat do světa dál omyly podle trochu
krátkozrakého a pohodlného hesla „jak jsem dostal, tak i dávám“. Naštěstí jsme
nebyli zas až tak daleko od pravdy. Na fotografiích nevidíte druh Rhodiola
primuloides, nýbrž druh Rhodiola pachyclados. Jak přiznává i zatím nejnovější encyklopedie
Urse Eggliho Crassulaceae z roku 2003 s množstvím reorganizací mezi
rody, z níž se snažíme při psaní ZL vycházet, na první pohled se těžko
hledají rozdíly mezi velmi podobnými R.pachyclados a R.primuloides (pro nás
chabá výmluva). Při podrobnějším pohledu zjistíme, že R.pachyclados má na
koncích listů 3 – 5 naznačených laloků oproti celistvému okraji listů
R.primuloides. Další rozdíl by se dal najít ve stavbě květenství a květu –
R.pachyclados má 3 – 8 květů v květenství a celistvý okraj korunních
lístků. Posledním rozdílem je také výskyt obou druhů: R.primuloides pochází
z Tibetu a jihozápadu Číny, kdežto R.pachyclados z afghánské a pákistánské
části Himalájí. Jinak vše zůstává, obě rostliny se vyznačují přetrváváním
starých zaschlých listů na stoncích a podzemními výběžky. Právě více či méně
ztloustlé podzemní výběžky (rhizomy) jsou jedním z hlavních poznávacích
znaků pro rod Rhodiola (kromě v praxi těžko ověřitelné stavby DNA, která
většinou naprosto jednoznačně napoví příslušnost do jednotlivých rodů). Musím
také uvést na pravou míru, že názvy Sedum pachyclados autorů Aitchison &
Hemsey z roku 1880 a Rhodiola primuloides v.pachyclados od H.Jacobsena
z roku 1973, který správně přeřadil rostlinu do rodu Rhodiola, jsou už
dnes neplatná synonyma, překonaná posledním popisem z roku 1976,
potvrzujícím definitivně platný název této rostliny jako Rhodiola pachyclados.
Omlouváme se za omyl a děkujeme za rozpoutání diskuse o této rostlině, která nám ve zmatcích kolem této krásné rostliny snad již definitivně udělala jasno. Pro ty, kteří se podobným diskusím při čtení vyhýbají, zestručním celou „dišputaci“ na jasný závěr: na fotografiích vidíte rostlinu s názvem Rhodiola pachyclados, tudíž předposlední odstavec v původním článku je náš, teď již snad napravený omyl. Howgh. R.
Summary:
Description and experience with growing of Rhodiola pachyclados from family Crassulaceae.
Fotografie 2:
1.+ 3. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)
2. Květ (Flower)