Prometheum sempervivoides - krásná rostlina s podivným jménem
Prometheum sempervivoides (Fischer ex M. von Bieberstein)
H.Ohba (1978) - krásná rostlina s podivným jménem
Fotografie 1:
1. + 3. Prometheum sempervivoides
2. Detail listů (Detail of the leaves)
...........................................................
Pokud byste četli jen podivné latinské jméno rostliny, velmi pravděpodobně byste si pod ním těžko něco představili. Přitom se jedná o jednu z nejhezčích a nejzajímavějších mrazuvzodrných rostlin, které ve sbírce máme. A to nijak nepřeháním. Než se však této rostlině začnu více věnovat, měla bych asi alespoň stručně naznačit, kterak přišel ke svému zvláštnímu jménu celý rod Prometheum.
Tušíte správně, je to podle mýtické postavy řeckých bájí – Promethea. Ten rozhněval svou troufalostí boha Dia, který pak za trest sebral lidem oheň. Prometheus oheň znovu ukradl, čímž na sebe přivolal ještě větší hněv – Zeus ho připoutal ke skále na Kavkaze, aby pak k troufalci den co den přilétal orel a kloval mu játra z těla – zde je asi paralela s krvavě červenými květy některých druhů rodu Prometheum, vyskytujících se právě na Kavkaze.
Rod není nijak obsáhlý, zahrnuje jen 8 druhů: P.aizoon, P.chrysanthum, P.muratdaghense, P.pilosum, P.rechingeri, P.serpentinicum, P.typhaeum a dnešní P.sempervivoides, které rostou na severu Řecka, v Turecku, Armenii, na Kavkaze a na severu Íránu buď jako trvalky, nebo jako monokarpické (jednoleté či dvouleté) rostliny. Už jen podle druhových jmen byste poznali, že do tohoto rodu díky genetické příbuznosti patří rostliny, které byste dříve našli v rodech Sedum a Rosularia.
P.sempervivoides byste našli na velké části tohoto areálu (Turecko, Gruzie, Arménie, Kavkaz, sever Íránu). Rostlinu jsme nakoupili u jednoho severomoravského skalničkáře jako Sedum sempervivoides. Druhové jméno napovídá hlavní poznávací znamení této rostliny – podobu s rostlinami rodu Sempervivum. Zploštělé, zašpičatělé, jemně chlupaté listy jsou uspořádány do ploché růžice o průměru do 5cm, hlavní ozdobou jsou červenofialové skvrny na středech listů.
P.sempervivoides je bohužel monokarpickou rostlinou, což znamená, že po jednom či dvou letech života nakvete a růžice odumírá. Květenství je terminální, nese velké množství jasněčervených květů (30 – 150). Právě touto sytou barvou květů je P.sempervivoides poměrně unikátní v celé čeledi Crassulaceae, obdobně červeně kvete jen několik dalších druhů v rodech Crassula a Kalanchoe. Červené jsou i špičaté kališní listy, dokonce také stopky květů a samotná květní lodyha. Pokud chceme rostlinu mít dál ve sbírce, je třeba vypěstovat ze semen nějaké potomstvo Nezbývá, než si počkat na dozrání dřevnatých tobolek, v kterých jsem našla malé množství bleděhnědých drobných semen.
Rostlina je ověřeně mrazuvzdorná, bez jakékoli újmy přežila letošní extrémní zimu. Není to žádná „hajsavka“, dá se pěstovat velmi tvrdě. Zálivka stačí občasná, kytka je zvyklá přežívat dlouhodobé sucho. Jen v době květu jsem dávala vodu pravidelně, přeci jen velké množství květů rostlinu trochu vysilovalo. Substrát pochopitelně hodně propustný a chudý, aby růžice příliš nebujela do nepřirozeného „překrmeného“ tvaru. Hlavně je třeba nezapomenout sebrat alespoň nějaká semínka, což už jsem naznačila výše.
Dnes už je z hlavní růžice jen pár uschlých listů, na
květním stvolu bez olámaných květů se však objevilo několik nových kratších větví
s několika dalšími květy. Jak se zdá, rostlině se ještě nechce ze světa,
což mi pochopitelně nijak nevadí. Z původní krásy rostliny sice nezbylo nic,
ale já doufám, že si alespoň několik semínek dá říct a za rok se dočkáme nové
vzhledné rostliny s podivným jménem
Prometheum sempervivoides. R.
Summary:
Description and experiences with growing of winter- hardy Prometheum sempervivoides from family Crassulaceae.
Fotografie 2:
1. Mladé květenství (The young inflorescence)
2. Kvetoucí rostlina (The flowering plant)
3. Růžice dnes (The rosette today)
