ZEL(e)NÉ LISTY

Lewisia rediviva Pursh (1814)

Fotografie 1:

1. Lewisia rediviva v. rediviva - listy a poupata (leaves and buds)

2. Lewisia rediviva v. rediviva

..........................................................................................................

Konec jara by se z jistého pohledu dal nazvat svátkem levísií. Pro toho, kdo by ještě nevěděl, co jsou levísíe, přidám  upřesnění, že se jedná o severoamerický rod bíle či růžově kvetoucích sukulentů  (využívaných také jako skalničky), patřící do čeledi Portulacaceae. Bez květů jsou to celkem nenápadné růžice sukulentních listů různých tvarů (čárkovité, kopisťovité, kyjovité, atd.) s více či méně dužnatými kořeny, dovolujícími rostlinám přežít často velmi nízké zimní teploty a obstát dokonce i na našich skalkách.

Dnes jsem se rozhodla představit druh, který patří sice mezi nejatraktivnější  (hlavně díky velikosti květů), na druhou stranu také mezi nejobtížnější (co se týče pěstování) v rámci rodu. Vypěstovat L. rediviva není vůbec jednoduché a před tím, kdo to dokáže, hluboce smekám. Já jsem se o to jednou pokoušela , neúspěch svádím na neklíčivost pravděpodobně starých semen, ale je dost dobře možné, že chyba mohla být v mých neobratných postupech při výsevu semen.

Nakonec jsem raději nakoupila mladičké semenáčky u pana pěstitele P. Slabého. Z kelímků koukalo několik maličkých čárkovitých lístečků a já vůbec netušila, co mám od rostlinek očekávat. První rok se také nic nestalo, rostlina brzy zatáhla a nijak se neprojevovala. Druhým rokem si vše vynahradila, jedna z rostlin nasadila poupata a když začala postupně nakvétat, připravila mi úžasné představení. Růžové květy měly asi 6 cm v průměru (!), takže se téměř vyrovnaly průměru kelímku, ve kterém rostlina roste. A letos si to zopakovaly už rovnou obě rostliny, takže jsem se jednou neuměle pokusila o jakési sprášení. To není vůbec snadné, v květech se  objevuje velká bledě růžová blizna a na tyčinkách prašníky bez zralého pylu, na jehož dozrání si musíte počkat, a pak vystihnout ten správný okamžik pro sprášení v pravou chvíli otevřeného květu druhé rostliny.

Slušelo by se nakouknout do encyklopedie Dicotyledons pro nějaké odbornější údaje o Lewisia rediviva. Jak se dá podle mrazuvzdornosti tušit, rostlina pochází se širokého areálu severoamerického kontinentu – z jihozápadu Kanady a západu USA (po jejich celé délce od severních států až po Kalifornii). Na vrchní straně prohloubené listy čárkovitého až úzce kyjovitého tvaru mohou měřit do 5 cm, obvykle zatahují přibližně před či během otevírání květů. Květenství na maximálně 3 cm dlouhých stvolech nese pouze jediný květ, ten však nelze přehlédnout – literatura připouští až 7,5 cm (!). Až 9 kališních listů po odkvětu zaschne v jakési papírové šupiny, korunních listů může být až 19. Černá či tmavě hnědá semena mohou mít až 2,5 mm.

Protože je druh celkem variabilní, oddělily se od sebe 2 variety – L. rediviva v. rediviva s čárkovitými listy a velkými květy a L. rediviva v. minor s listy kyjovitými a květy do průměru 3 cm. Ještě jsem vyčetla jednu zajímavost, která by mě asi nenapadla: na vařených kořenech L. rediviva si prý pochutnávali (možná ještě pochutnávají) původní obyvatelé severoamerického kontinentu.

Jelikož mám jen dvě rostlinky klasické L. rediviva a dnes už jen jednu neduživou L. rediviva v. minor (ani ji nemám vyfotografovanou, je již zatažená), určitě kořeny ochutnávat nebudu, ale pokud bych se někdy dostala do domoviny této nádherné rostliny, asi bych nabízené vařené kořeny okoštovala, protože zkusit se má všechno. Jen bych musela zapomenout na to, co dá práce přemluvit semena této levísie ke klíčení…   R.

Summary:

Description and experiences with growing of winter hardy Lewisia rediviva.

Fotografie 2:

1. + 2. Lewisia rediviva v. rediviva