ZEL(e)NÉ LISTY

Lewisia columbiana (Howell ex A.Gray) B.L.Robinson (1897)

Fotografie 1:

1.- 3. Květy (Flowers)

4. Lewisia columbiana v.rupicola

.................................................

Máme tu další příspěvek do rubriky mrazuvzdorné sukulenty. U L.columbiana jsem si už třetím rokem ověřila, že bez problémů přežije zimování v nevytápěném otevřeném foliovníku, tedy jen krytá před zimní vlhkostí a to vše bez zatažení listů! Je to totiž velmi otužilý druh, pocházející z Britské Kolumbie (JZ Kanady) a amerických států Washington, Oregon, Idaho a Montana (SZ USA). Patří do skupiny stálezelených druhů s vyšším rozvětveným květenstvím spolu s L.cantelovii, L.congdonii, L.cotyledon a L.leeana.

Ztloustlé, částečně vzpřímené úzké listy vyrůstají z kaudexu s masitými prodlouženými kořeny, kterými se rostlina uchycuje mezi kameny. Přirozeným stanovištěm v přírodě jsou u tohoto druhu kamenité svahy. Co z toho plyne? Rostlina přežije docela drsné podmínky, ale kořeny má ve štěrbinách mezi kameny dobře oddrenážované a celá je vždy nějak chráněná před nepříznivými povětrnostními vlivy. Můžeme ji tedy sázet na naše skalky, ale určitě zde musíme mít dobrou drenáž v podloží a dobře propustný substrát mezi kameny. Rostlina také nemá ráda polední úpal, jedna z rostlin, kterou jsme dali do našich přenosných misek na celodenně sluncem osvětlené místo zahrady si viditelně říká o jiné umístění. Sice i vykvetla, ale je taková „nanicovatá“ a se svou sestřičkou, chráněnou před poledním úpalem, se nedá vůbec porovnat.

Květenství, dlouhé 1 – 2 desítky centimetrů nese v příznivých podmínkách velké množství květů. Velice ozdobné jsou palístky na stopce květenství a kališní lístky. Obojí je na okrajích zakončené žláznatými výrůstky, což vynikne hlavně při pohledu zblízka. Korunní lísty mohou mít několik barev: bledě či sytě růžovou, purpurovou či čistě bílou s jedním či několika růžovými proužky. Podle těchto barev a podle oblasti původu se rozlišují tři variety. Základní v.columbiana pochází z kanadské Britské Kolumbie a amerických států Washington a Oregon. Trošku širší listy mohou být až 10cm dlouhé a květy jsou růžové až středně růžovočervenofialové (tento odstín se špatně definuje). Varieta rupicola ze stejné oblasti jako základní druh má listy užší a kratší (do 3cm), květy jsou bleděrůžové až sytě purpurovočervenofialové. Poslední varieta wallowensis z amerických států Idaho, Montana a Oregon roste v hodně vysokých nadmořských výškách (až 2,5 tisíce metrů), listy jsou trošku širší a krátké (do 4cm), květy jsou bílé s růžovými proužky.

Celkově se jedná o docela variabilní rod s nepříliš zřetelnými přechody mezi varietami. Pokud nevyhledáváte velkokvěté různobarevné hybridy nejznámější L.cotyledon a raději se držíte botanických druhů, je pro vás L.columbiana ideální, protože nezatahuje a máte tedy jistotu, že ji stále na skalce máte. Předpokládá to však, že tato skalka je dobře vybudovaná z hlediska odvodu vody a není to jen záhon s nahodile navršenou hromadou kamenů a neupravenou zahradní zeminou bez příměsi písku. Jako kaudexní sukulent potřebuje L.columbiana zimní sucho, neměla by stát permanentně v loužích vody. Sněhová pokrývka na závadu není, což se nedá říct o zimních deštích při teplotách nad nulou a následném prudkém ochlazení a zmrznutí. Tomu lze zabránit jen a jen zmiňovanou drenáží. U nás je to jednodušší, protože miniskalky jdou přenést pod fólii. Je to jen a jen na vás, jak to s L.columbiana, pokud si ji pořídíte, vymyslíte zrovna vy. R.

Summary:

Description and experience with growing of Lewisia columbiana from family Portulacaceae.

Fotografie 2:

1. Lewisia columbiana v.wallowensis

2. Květenství jiné rostliny (Inflorescence of other plant)

3. Detail palistů na stopce (Detail of leaflets on peduncle)

4. Detail květu (Detail of flower)

5. Rostlina v květu (Plant with inflorescence)