ZEL(e)NÉ LISTY

Hylotelephium telephium (Linné) H. Ohba - nejobyčejnější z obyčejných

Fotografie 1:

1. Hylotelephium telephium subsp. maximum, Žebrák, ČR

2. Detail bílých květů

..................................................................................................

Najdete ho všude, na každé druhé zídce, na každé třetí skalce, dokonce i u silnice ... Pochopitelně přeháním, ale zas tak daleko od pravdy nejsem. V naší (myšleno české) přírodě zas tak moc původních sukulentních rostlin neroste, na jejich výčet by stačily prsty jedné ruky. Není divu, zimu máme nehostinnou, buď vlhkou, nebo extrémně mrazivou a obě tyto polohy se střídají v rychlém sledu. Rostlinná pletiva se zásobami vody dostávají zabrat víc, než je zdrávo. Přežijí jen nejotužilejší z otužilých a to díky různým strategiím.

H. telephium, o kterém byla řeč v úvodu, patřilo původně do velkorodu Sedum, z kterého bylo vyčleněné na základě jedné, pro přežití v našem zeměpisném pásmu důležité vlastnosti - na podzim s prvními mrazy sice zmrzne, ale naštěstí jen nad zemí. Přijde tak o listy a stonky, ale ty ani nepotřebuje - hlavní je, že je ztloustlý kořen jakž takž v teple substrátu nějaké škvíry. Na vrcholu kořene čekají malé pupeny - zárodky nových stonků pro budoucí jaro. Jak důmyslné! Má to i další výhodu. Pokud je některou sezónu stonek nějak poškozený, okousaný od škůdců či pošlapaný od zvěře, příští jaro naroste nový, zdravý. Podobně to mají všechna hylotelephia, o dvou z nich už nakonec byla na stránkách ZL řeč (H. tatarinowii, H. populifolium).

H. telephium roste na rozsáhlém areálu v Evropě a západní části Ásie. Při tak velkém rozšíření dojde zákonitě k určitým vývojovým rozdílům, díky kterým byly popsané 3 poddruhy H. telephium. Základní H. telephium z evropského areálu má přisedlé, tmavě zelené listy s případným červeným tónováním (velikost 3 - 6 cm x 1 - 2,5 cm), okraje jsou silně zubaté, vzpřímená či prohnutá květní lodyha může mít až 60 cm a nese květenství z červeně purpurových drobných květů. Poddruh ruprechtii obývá jen severovýchodní část Evropy, má střídavé polokulovité listy s ojíněnou vrchní stranou. Květní lodyha je kratší (do 40 cm), většinou polehlá a nese drobné bělavé květy. Poslední poddruh maximum má totožné rozšíření jako základní druh, tudíž se s ním překrývá. Proto zde musíme zbystřit při hledání rozdílů mezi nimi. H. telephium subsp. maximum. má listy vzrůstnější (až 10 cm dlouhé), rostlé shodně se subsp. telephium střídavě či protistojně, občas i v přeslenech. Barva korunních lístků květů ve vrcholové chocholičnaté latě je zelenavá, žlutavě bílá či výjimečně i purpurová.

Zajímavostí určitě je využití tohoto rozchodníku v lidovém léčitelství (uvádí se utišení krvácení, v homeopatii i na zmírnění hemoroidů), mladé listy se mohou přidávat do salátů - jsou bohaté na vitamín C a jedlé jsou snad i kořeny. Význam má tento druh i u zahradníků - jistě znáte vyšlechtěné zelené i purpurové kultivary H. telephium z okrasných zahrádek.

Ač nejsem moc zastáncem českých jmen sukulentů (občas jsou až moc krkolomné), musím přidat česká jména pro H. telephium: rozchodník nachový či rozchodník veliký. Až půjdete příště do přírody, zkuste se dobře dívat pod nohy a kolem sebe, čas od času na nezdolné H. telephium určitě někde narazíte. Určitě bych uvítala názor nějakého odborníka na to, zda u nás můžete narazit jak na základní H. telephium subsp. telephium, tak na H. telephium subsp. maximum, protože v tom dodnes jako laik nemám příliš jasno. S jistotou vím, že jsem viděla na rostlinách květy růžové (třeba na skalách v blízkosti soutoku Střely s Berounkou) i květy bílé (údolí Teplé u Bečova, Podhorní vrch, Žebrák atd.). Celkově budu doufat, že mě s touto “obyčkou” nepošlete do háje a naopak vás, výletníky, malinko nasměruji k pohledům na různé zídky a skalky v okolí cest, po kterých chodíte. Výběr našich sukulentů je sice velmi omezený, ale přesto ne úplně nezajímavý, proto v budoucnu čekejte další tučnolisté rostliny, na které si můžete sami sáhnout v naší přírodě. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Hylotelephium telephium and its subspecies.

Fotografie 2:

1. H. telephium prošlé prvními mrazy na skalách nad řekou Střelou v blízkosti Liblína.

2. H. telephium subsp. maximum, Žebrák

3. H. telephium subsp. maximum, Bečov