ZEL(e)NÉ LISTY

Hylotelephium tatarinowii (Maximowicz) H.Ohba (1977)

Fotografie 1:

1. Rostlina v zimním období (The plant in winter)

2. Listy (The leaves)

3. Mladé stonky (The young stems)

..........................................................................

Je klidně možné, že pro vás jméno dnešní rostliny bude opět tak trochu španělská, tedy možná ještě lépe řečeno tatarská vesnice (pan Alexandr Alexejevič Tatarinov – ruský botanik, autor popisů několika rostlin, žijící v 19.století, by mi snad prominul). Zkusím tedy použít synonymum Sedum tatarinowii. Teď už jste asi více v obraze. Jedná se totiž o sukulentní rostlinu, dříve patřící do velkorodu Sedum, dnes přiřazenou do „malorodu“ Hylotelephium, planě rostoucí ve vysokých nadmořských výškách (z hlediska přízemní Středoevropanky) 1400 – 3000m.n.m. v dalekém Mongolsku a na severu Číny. Jistě si sami odvodíte, že v takových končinách asi H.tatarinowii mnoho tepla neužije, je tedy spolehlivě mrazuvzdorné a to i díky tomu, že na podzim se dobrovolně vzdá všech choulostivých nadzemních částí a zimu přežije jen ve stavu ztloustlého kořenu s čekajícími pupeny nových stonků.

Z tohoto základu brzy na jaře vyrostou nedlouhé purpurovohnědé stonky asi tak do 13cm délky, porostlé střídavými světlezelenými listy na neznatelných řapících. Mladé listy mají okraje celistvé, starší jsou již vroubkované. Začátkem našeho léta se na většině stonků objeví základ květenství, které je po otevření k nepřehlédnutí. Ukáže se nám záplava bílorůžových hvězdicovitých květů, ve finále doširoka otevřených a vystavujících se na odiv slunci, opylovačům i případným zálibným pohledům. Rostlina je samosprašná, s trochou pomoci jdou vytvořit případná semena pro generativní rozmnožení (stačí několikrát přejet prstem květy se zralým pylem).

Hylotelephium tatarinowii k nám pochopitelně nespadlo z nebe, předloni jsme tuto rostlinu dostali spolu s dalšími od pana Matíka, majitele krásné členité zahrady, pěstitele mnoha úžasných skalniček a pro nás zajímavých mrazuvzdorných sukulentů. Obě letní sezóny, které je u nás, spolehlivě kvetlo a je rok od roku krásnější a bohatší. Celou zimu nedostane ani kapku vody, a až zjara, když poleví větší mrazy a na více dnů se oteplí, to už nevydržím a dám všem našim otužilcům (kromě mrazuvzdorných kaktusů) trošku vody. V tuto dobu už většinou nehrozí, že by rostliny přišly kvůli hlubokým mrazům o narašené výhony.

H.tatarinowii, které pěstujeme v květináči a asi by i v pohodě rostlo ve volné kultuře na skalce, patří mezi nejkrásnější a hlavně nejsubtilnější rostliny rodu Hylotelephium a svou otužilostí a možností snadného množení ze stonkových řízků i ze semen se řadí mezi nejméně problémové „mrazuvzdorňáky“ naší sbírky. A to už jich máme slušný počet a díky dárečkům od přátel přibývají další a další… R.

Summary:

Description and experiences with growing of the winter hardy plant Hylotelephium tatarinowii from family Crassulaceae.

Fotografie 2:

1. Hylotelephium tatarinowii

2. Květy (The flowers)

3. Rostlina s květenstvími (The plant with the inflorescences)