ZEL(e)NÉ LISTY

Hesperaloe parviflora (Torrey) J.M.Coulter

Fotografie 1:

1. Hesperaloe parviflora

2. Detail listu (Detail of leaf)

..........................................

Tak o tuhle kytku jsem tak dlouho nestál, až mě jednou dostala. Znáte to, některé rostliny prostě mít nemusíte, víte o nich, ale nějak se na ně netřesete. Nějak si je zaškatulkujete (samozřejmě do špatného šuplíku) a nechcete je ani jako opěrku kola, a ony si v klidu čekají na ten pravý okamžik. Pro mě tento „pravý okamžik“ nastal letos v létě na návštěvě v Ředhošti, kde jsem uviděl tuto hesperaloi v květu.

Měl jsem sice od této rostliny, která s rodem Aloe nemá zcela nic společného (je to spíš něco mezi úzkolistou agaví a tvrdolistou jukou), jeden mladý semenáček, který jsem dostal trochu omylem a do té doby mě vůbec „nebral“. Poté, co jsem uzřel toho kvetoucího dospěláka (který sice byl na prodej, ale díky 1,5m vysokému květenství nešel technicky převézt) jsem jej prostě musel mít. Naštěstí přítel Jirka Merhaut z Mořinky vše zachránil a na letošní plzeňské kolokvium mi jednoho pašáka přivezl. Byl to takzvaný „kopanec“, vykopal mi ho u sebe ze záhonu, a přesto že byl takový „orvaný“ životem, zcela mě nadchnul (teda myslím tu kytku).

Rod Hesperaloe z čeledi Agavaceae podle posledních encyklopedií obsahuje 5 druhů ze suchých oblastí Texasu a Mexika. V kultuře se pěstují pouze 2 druhy H. parviflora a H. funifera. Popisovaná Hesperaloe parviflora roste v přírodě v severním Mexiku (více) a v Texasu, v oblasti Rio Grande (méně). Jenže právě tyto texaské rostliny vynikají super mrazuvzdorností, která bez problémů zvládá i naše středoevropské zimy. České firmy, které se specializují na tento sortiment, uvádí odolnost do –25°C (nebo až –29°C). Je to pochopitelně i jedna z vlastností, která mě přitahuje vzhledem k omezené kapacitě skleníku.

Lidový název pro H.parviflora je „Red Yucca“ (asi podle barvy květu), i když existuje i ve žlutokvěté formě (či varietě) jako „Yellow Yucca“. Rozměr dospělé rostliny je trs o výšce 90-120cm a šířce 60-90cm. To je ovšem údaj pro kytky vysazené do volné půdy, pro rostliny v kontejnerech platí rozměry menší. Navíc pokud k tomu má prostor, má tato hesperaloe snahu odnožovat do souvislejšího porostu. Tím, že patří do rodiny agávovitých, projevuje se u ní tzv. monokarpismus, tj. po odkvětu mateřská rostlina odumírá a kromě tvorby semen vytváří i řadu dceřiných odnoží. Tento jev se ale podle konzultace se zmiňovaným pěstitelem a odborníkem Jirkou M. u hesperaloí neprojevuje nutně a stoprocentně, některé rostliny kvetou i několikrát, než zahynou, nebo je to hynutí velmi pomalé. Dělají to tak prý i některé agave.

Vzhled rostliny tvoří přízemní růžice velmi tuhých listů o šířce 1-2cm a délce 30-120cm. Jejich provedení je v průřezu tvaru „U“ s ostrými hranami, ze kterých se postupně oddělují bělavá, velmi ozdobná bílá vlákna. U báze růžice jsou listy už víceméně ploché, naopak konce listů mají okraje sevřené do zcela okrouhlého průřezu. Květenství jsou velmi vzhledná, středně vysoká a trvanlivá. V USA jsou hesperaloe poměrně často vysazovanou rostlinou podél cest. Barva květů u základní formy je červenavá z vnějšku květů a žlutavá z vnitřku, kromě žluté podoby je vyšlechtěná i tmavokvětá forma „Rubra“.

Doufám, že můj nový mrazuvzdorný přírůstek dobře přezimuje (zatím se jeví být spokojený) a příští rok nakvete. Budu se snažit pořídit mu brzo někoho z rodiny, objevil jsem v jedné české nabídce Hesperaloe funifera. Myslím, že vedle slavnějších mrazuvzdorných bratranců a setřenic z rodů Agave, Dasylirion a Yucca by se ani Hesperaloe nemusely v tuzemských mrazuvzdorných kolekcích ztratit. J.

Summary:

Description and experiences with growing of north- American Hesperaloe parviflora from family Agavaceae.

Fotografie 2:

1. Kvetoucí rostlina (Plant with inflorescence)

2. Detail květu (Detail of flower)

3. Semenáč (Seedling)

4. Střed listové růžice (Centre of leaf´s rosette)