ZEL(e)NÉ LISTY

Delosperma herbeum (N.E.Brown) N.E.Brown – witbergvygie

Fotografie 1:

1 - 3. Delosperma herbeum

....................................................

Na to, kolik se nám v různých koutech skleníku i foliovníku vyskytuje různých koupených, darovaných nebo vysetých delosperem, se s nimi na ZL zatím pytel neroztrhl. Ale bylo by nespravedlivé nezaskakovat občas do všech u nás pěstovaných čeledí a rodů, a tak si prostě čtenáři-specialisté pouze na jednu skupinu sukulentů moc často na ZL na tom svém nepošmáknou. A proto i velké rody, jako je například rod Delosperma, budou představovány postupně, v rámci určité zelenolistové mozaiky.

Tuhle rostlinu jsme získali už před dvěma lety v jednom takovém mesembovém záchvatu, kdy jsme zakoupili semena a vzápětí vyseli větší počet trichodiadem, drosanthem a právě delosperem. Bylo to i účelové směrem k získání početnějšího materiálu pro případné pokusy s odolností těchto rostlin vůči našim zimám. Určitě tím objevujeme objevené, ale pořád je lepší to vyzkoušet sami a s vlastními rostlinami, než aby všichni navzájem opisovali zkušenosti někoho druhého (třetího) a naše znalosti se tak neposouvaly novými (a třeba i marnými) pokusy vpřed.

Delosperma herbeum patří mezi staré známé a pěstované polštářovité mesemby. Pouze na její mrazuvzdornost jsou různé názory – od choulostivosti až po odolnost do –14°C. Popravdě ani já jsem s pokusy ohledně mrazuvzdornosti moc nepokročil, půlroční semenáčky v předminulé zimě se mi trápit nechtělo, loni na podzim jsem zase neměl moc čas a navíc zrovna ta minulá zima byla docela festovní. Co nebylo, může být příště. Navíc už vím, že pouhé přenesení pěstebních nádob do fóliáku na stůl a jejich ponechání mrazu napospas ze všech stran, není ta nejsprávnější metody zimování i pro středně odolné kytky. Chce to něco vymyslet a možná i vyrobit.

Vrátím se raději k samotné kytce – je to nízká, odnožující, normální polštářová delosperma s drobnějšími bílými kvítky. Existuje i forma s fialovým květem. Roste hlavně v jihoafrické republice v oblasti Karoo a dále pak v severních provinciích (zasahuje dokonce i do jihovýchodní Botswany) ve vyšších nadmořských výškách – 1000 až 2000 m.n.m. Říká se jí proto místně witbergvygie, neboli white mountain mesemb, čili bílá horská mesembka. Z toho vnitrozemí a vyšší nadmořské výšky by člověk dovozoval vyšší odolnost na mráz, výsledek je tak nějak napůl. Nějaký mráz zřejmě přežije, ale jsou na tom některé delospermy s odolností líp (některé ale i hůř). Je tedy třeba ji poněkud pomoci a mít ji skutečně v těch krutějších teplotách pod –10°C nějak zajištěnou, přikrytou a zřejmě i zapuštěnou do země či velké nádoby. Nemá totiž nějak výrazně ztloustlé kořeny a pokud příjde o svou nadzemní část, odumírá celá.

Proč tedy vlastně píšu zrovna o této delospermě? Stejně jako příbuzné trichodiademy, mají i delospermy dvě výrazná období růstu a klidu v jednom roce. Nejvíce vegetují na podzim a na jaře. Na podzim pěkně nakvetlá D. herbeum mě k článku o ní nezlákala, teď na jaře se jí to podařilo. Přesto, že neviděla zhruba od října téměř ani kapku vody, přihlásila se teď prvními drobnými kvítky k životu. Takže je to taková odměna za skromnost a statečnost. J.

Summary:

Description and experiences with growing of South - African Delosperma herbeum from family Aizoaceae.

Fotografie 2:

1. Detail listů (Detail of the leaves)

2. Květ (Flower)