ZEL(e)NÉ LISTY

Delosperma ashtonii L. Bolus (1932)

Fotografie 1:

1. - 3. Delosperma ashtonii - semenáčky (seedlings)

4. Delosperma ashtonii

..........................................................................................

Když jsme se před 2 lety rozhodli objednat z jedné zámořské pěstírny všechny zde nabízené druhy rodu Delosperma (a že jich bylo požehnaně), tak nějak jsme dopředu počítali, že bez problémů vyklíčí a nové druhy nám tak pomohou doplnit ty, které jsme již měli ve sbírce a udělat si tak přehlednější obrázek o tomto rodu. Delospermy nejsou zajímavé jen svým vzhledem, ale díky původním stanovištím, ze kterých pocházejí, je jich několik i schopných snášet naší nehostinnou zimu.

Jedním takovým potenciálně mrazuodolným taxonem je i Delosperma ashtonii z jihoafrického hornatého státu Lesotho. Pokud se budete pídit po prapůvodu některých sukulentů a zjistíte, že pocházejí právě odtud, zbystřete. Nemusí to být pravidlem, ale po dodržení určitých podmínek by takové rostliny mohly alespoň částečně (ne – li úplně) přežít zimu i v naší zeměpisné šířce bez umístění ve vytápěném skleníku. Pokud by to bylo přímo venku na skalce, předpokládalo by to dobře oddrenážovaný podklad a hodně propustný substrát. Zkrátka, vysazením na rovný záhon s humózní zeminou byste rostlině asi příliš nepomohli a když už, tak maximálně k přehnanému růstu a kvetení v létě a pravděpodobné rychlé zkáze během zimy. D. ashtonii má ztloustlé kořeny, což vidíte na fotografii přesazovaných semenáčů, a právě ty jí dovolují bez následků v nepříznivých podmínkách zredukovat na mráz citlivé nadzemní zelené části a veškerou životní sílu přesunout do bezpečí pod povrch, kde snáze odolá mrazu. Sama jsem to pozorovala u jedné bezejmenné, druhu D. ashtonii podobné delospermy, která se asi v dohledné době také dočká určovacího procesu na stránkách ZL. Rostliny tohoto druhu jsem umístila do nevytápěného, větraného foliovníku a mohla tak pozorovat jejich chování. Jejich zelené listy se po čase zredukovaly na minimum, starší uschly a zůstaly jen ty nejmladší, nejnadějnější. Moc pohledné pak rostliny nebyly, ale v okamžiku přežití nějakých nepříznivých podmínek se povětšinou na krásu příliš nehledí. Asi nejkritičtějším obdobím pro mrazuvzdorné rostliny i jiných druhů je pozdní zima, kdy už jsou zásoby rostlin hodně vyčerpané a potřebovaly by již trochu vody. Dá se to částečně vyřešit zaházením sněhem, kdy spodní vrstvy pomalu v teplejších dnech odtávají a vyšší vrstvy sněhu chrání před promrznutím.

A jak vlastně ty nadzemní části u D. ashtonii vypadají? Rostlina vytváří kratičké stonky s dužnatými papilózními listy oválného tvaru (do 4,5 cm délky a  1,2 cm šířky). Papily přecházejí v jemné chloupky, kratší u báze a delší v horní části listů. V době květu se začínají vytvářet prodloužené květní lodyhy (délka do 8 cm), nesoucí na koncích většinou jeden, literatura připouští až tři květy s petalami u báze bílými a dále růžovofialovými. Při plném otevření mohou mít v průměru až 4,5 cm. Uprostřed květů svítí navíc žluté tyčinky.

Možná si nad fotografiemi říkáte, že tuto rostlinu znáte a bylo při tom u ní jiné jméno než D. ashtonii. Je to možné, protože v jižní Africe rostou mimimálně ještě 3 podobné druhy. Nejpodobnějším je D. sutherlandii původem z trochu jiné oblasti (správní oblast Gauteng, což je okolí Johannesburgu – z toho vyplývá i podstatně menší odolnost vůči evropským nízkým zimním teplotám) s květy světlejšími a květními lodyhami více než dvakrát delšími (až 20 cm).  Rozdíl je i v listech, mohou být delší (až 8 cm) a hlavně jejich průřez je jiný – ukáže se na něm zjevný kýl, kdežto u D. ashtonii jsou listy na průřezu zploštěle oválné. Encyklopedie Aizoaceae uvádí ještě podobné  (avšak původními oblastmi odlišné) D. hirtum, s časem dřevnatějícími stonky a D. carolinense s dlouhými květními lodyhami (až 20 cm), krátkými listy (do 3 cm) s kratšími či chybějícími papilami na nich.

Budu doufat, že jsem vám místo částečného pořádku v delospermách typu D. ashtonii, D. sutherlandii, D. carolinense a D. hirtum neuvařila spíš takový guláš, já osobně jsem si to však trochu ujasnila. Mou výhodou je však živý materiál v podobě dospělých kvetoucích rostlin a jejich pozorování během mrazivých zim posledních let. Určitě jsou mezi vámi tací, kteří se na tyto rostliny specializujete, pěstujete je podstatně déle než my s Jirkou, a napsali byste to výstižněji a hlavně zasvěceněji. Já se bohužel musím čas od času pouštět na tenký led spekulací a osobních odhadů. Snad mi to odpustíte a případně v komentářích pod článkem opravíte či doplníte. Budu za to upřímně vděčná. Delospermám, zejména jejich teplotně nejodolnějším zástupcům předpovídám určitě větší rozšíření v našich sbírkách a dost možná i na našich skalkách.  R.

Summary:

Description and experiences with growing of Delosperma ashtonii from Lesotho.

Fotografie 2:

1. + 2. Delosperma ashtonii - květy (flowers)