ZEL(e)NÉ LISTY

Mammillaria hahniana Werd. (1929) – rozcuchaný kaktus z mexických hor

Fotografie 1:

1. Mammillaria hahniana

2. Trny a vlasy M. hahniana (The thorns and the hairs of  M. hahniana)

...............................................................................................................

Koncem dubna už noční teploty obvykle dovolují vyletnit všechny kaktusy. Sem tam sice ještě zahrozí občasné přízemní mrazíky, ale až na druhy z teplejších středoamerických a brazilských oblastí tyto poklesy většina pěstovaných kaktusů bez problémů snáší. A když je ještě k tomu chrání slušný chlupatý porost, jako má dnešní Mammillaria hahniana, není co řešit. Příroda dobře věděla, proč ji tímto vlasovým porostem vybavit,  pochází totiž z nadmořských výšek až do 2000m pohoří Sierra de Jalapa (mexické státy Guanajuato, Queretaro). Že v těchto podmínkách musí zákonitě zažívat i docela krušné studené chvilky, je určitě bez debat.

Podobný vlasový porost mají třeba i další známí chlupatci z jihoamerických And – např. kaktusy rodů Espostoa, Oreocereus či Eulychnia. V horských polohách nad ránem teploty klesají třeba až k - 6° C. Je to hraniční spodní teplota, kdy v rostlinných tkáních ještě nedochází mrazem k nevratným změnám.  Po východu slunce mají rostliny možnost se rychle ohřát. Chlupy či vlasy tak mají v noci funkci izolační, přes den stínící (chrání povrch rostliny před popálením) a při nedostatku srážek i kondenzační (z přicházejích mlh se na vlasech a chlupech srážejí kapky vody). Popsaných – 6° C bych raději neriskovala, ale mám vyzkoušené, že nenapité rostliny v pohodě přežijí – 2°. Ale to jsme trochu odbočili.

Když jsem před 13 lety zahlédla M. hahniana v jednom plzeňském květinářství, neváhala jsem ani chvilku. V paměti jsem měla dokonale nastudované obrázky paní Kaplické, která ilustrovala pro mě první přečtenou knihu o kaktusech a sukulentech pana Rudolfa Šubíka. Oba dva spolu s mým bratrem, který mi půjčil přečíst jejich kapesní knihu a daroval první sukulenty (už mám v hlavě další díl seriálu Sukulenty – začátečníci), „mají na svědomí“ to, že jsem se začala o sukulenty více a asi i doživotně zajímat.

Mammillaria hahniana dostala své jméno podle Adolfa Hahna, německého pěstitele kaktusů a sukulentů z první poloviny 20. století. Kaktus je to nevelký, v dospělosti nepřesáhne 10cm na výšku i na šířku, pro detailisty přidávám počty trnů: bílých okrajových je 20 – 30 (délka do 1,5cm) a středové s červenou špičkou jsou maximálně 4. Purpurové květy v axilách pod temenem mají asi 2cm, takže neohromují velikostí, ale spíše zdobností kontrastu purpurové barvy a stříbřitě bělavých vlasů rostliny. Podlouhlé plody (že by dužnaté bobule?) obsahují množství drobných hnědých semen.

M. hahniana je slušně variabilní, jedinci se liší délkou vlasů (podle starší literatury se takto dělí na var. giseliana – délka vlasů do 1,5cm a var. werdermanniana – délka vlasů až 2,5cm). Patří k nejskromnějším kaktusům, vyžaduje jen sucho od podzimu do jara a v sezóně občasnou zálivku a tu a tam trochu hnojiva. Při přesazování se asi nic nezkazí přidáním trošky vápence do propustného substrátu.

Tehdy v roce 1997 jsem si splnila sen, získala jsem do sbírky slovy pana. Šubíka „stařečka“ = chlupatý Cephalocereus senilis a k němu i drobnou „stařenku“ = rozcuchanou, přesto nádhernou Mammillaria hahniana. Vzrůstnější C. senilis jsem nakonec dala jako stylový dárek k narozeninám stejně vousatému sousedovi, ale M. hahniana je v mé sbírce na čestném místě dodnes. R.

Summary:

Description and experiences with growing of  Mexican Mammillaria hahniana.

Fotografie 2:

1. Mammilaria hahniana

2. Květy M. hahniana (The flowers of  M. hahniana)