ZEL(e)NÉ LISTY

Grusonia marenae (S.H. Pearsons) E.F. Anderson

Fotografie 1:

1. Květ na konci jedné z větví G. marenae

2. Grusonia marenae

3. Detail trnů

..................................................................... 

A nakonec proč ne?... - dnes tedy přidám do našeho zeleného menu jeden krajíček z odříkaného chlebíka. Je o mě známo, že v rámci kaktusovo-sukulentní rovnováhy hraji občas rád roli tzv. antikaktusáře. Nemyslím to zcela doopravdy, spíš jenom tak, aby si ti tvrdí antisukulentáři uvědomili, že to někdy může být i zrcadlově naopak. V naší sbírce kaktusy také historicky máme, píšeme však o nich velmi málo. Sice poněkud živoří na okraji našeho zájmu, ale o to více se někdy statečně hlásí o pozornost, navzdory našemu nehnojení a nepřesazování.

Tím je v podstatě dáno, že u nás nenajdete žádně kaktusové choulostivky ani vzácnosti, spíš ty druhy, které mají vysokou odolnost vůči našim tvrdým pěstebním podmínkám. Někdy až nepochopitelně kvetou, kde na to berou energii, vůbec netuším. V naprosté většině mě to nechává v klidu, aktivitu zde přenechávám Radce, pouze u hrstky lofofór se pokochám a pak ještě u několika konkrétních „pamětních“ rostlin zavzpomínám. Jsou to totiž kaktusy s význačnou minulostí, pocházející většinou přímo či zprostředkovaně od našich kamarádů. To je případ i této opuncie s nepřesnou jmenovkou, obsahující ale veledůležité „ex“ - Ex Jirka Krechovský.

Kytka k nám doputovala od přítele Milana Kůrky, který ji měl přímo od Krecháče. Její jméno bylo zřejmě „střeleno od boku“, měla to být Opuntia chaffeyi. Dokud letos poprvé nevykvetla a nezadala tím signál ke svému zviditelnění, bylo mi její jméno celkem fuk. Nyní však začalo klasické dohledávání, které ukázalo určité nové informace a možnosti. Že to není O. chaffeyi, bylo zřejmé téměř hned, ta totiž jako jedna z mála opuncií (možná jen jediná) má zatahovat do dužnatých kořenů (v podstatě klasický kaudex známý u sukulentů) a její výhonky mají každoročně odesychat. To naše rostlina nedělala. Následovalo googlovské pátrání mezi fotkami opuncií kombinované s odborným doporučením Milana Kůrky, že něco takového roste v oblasti Bahia Kino. Pak už se to začalo vylupovat, podobný habitus vykazovaly opuncie z rodu Grusonia (někdy též Cylindropuntia), vylučovací metoda (vzhled výhonků a barva květu) směřovala k rostlině s několika jmény, nejčastěji Marenopuntia marenae, po posledním přesunu dnes Grusonia marenae. Tento druh začíná být v mexické přírodě celkem ohrožený a má růst v Sonorské poušti, v okolí místa Bahia Kino.

Jako nekaktusář nebudu zabíhat do jakýchkoliv kaktusových odborností a tak jen laicky popíšu, že G. marenae roste jako nízký, široce větvený keřík. Její výhony jsou válcovité, s delšími internodiemi a jejich povrch je pokryt areolami, ze kterých rostou kraťounké opunciové glochidie (to jsou ty mikrojehly, milující lidskou pokožku) a dlouhé jehlicovité ostré trny. Květy jsou bělavé, z vnější strany narůžovělé, pohledné a celkem veliké.

Tak a mám za sebou svůj první kaktusový článek. Zcela určitě u mě nehrozí žádná invaze dalších druhů kaktusů ani opuncií, ale upřímně – třeba ta kaudexní O. chaffeyi by mě třeba zajímala. Nemáte ji někdo, nebo nevíte kde by mohla být k sehnání? Dík za info... J.

Fotografie 2:

1. + 2. Květ G. marenae