ZEL(e)NÉ LISTY

Astrophytum coahuilense (Möll.) Kays. not Backbg.

Fotografie 1:

1. Astrophytum coahuilense

2. Astrophytum coahuilense - semena (seeds)

3. Astrophytum coahuilense, Cerro Bola, Coahuila, Mexico

4. A. coahuilense - báze rostliny (the base of the plant)

........................................................................................................

V mé skromné kaktusové sbírečce je jedna malá část rostlin, které kvetou pravidelně rok co rok. Pokud je to krátkodobá záležitost třeba jen na pár dnů, občas to pracující člověk ani nepostřehne, všimne si až jen zaschlého zbytku květu, takže nějaké kochání se krásou květů je bohužel obtížné. Je však několik druhů, které vás dokážou těšit svou největší ozdobou třebas i celé léto. Jejich květy si užijete do sytosti, znáte je ve všech fázích – od poupěte až po zavadlé zbytky.

Jednou takovou rostlinou je i Astrophytum coahuilense, sama o sobě krásná, z počátku kulovitá rostlina s pěti hustě vločkovanými žebry, druh původně pocházející z mexických států Coahuila a Durango. Já jsem se jejími žlutými květy s oranžovočerveným středem mohla těšit velmi záhy, dostala jsem totiž už dospělou rostlinu na své první návštěvě větší kaktusové sbírky. Ta patřila Jaroslavu Krásnému, slavnému plzeňskému kaktusáři a dobrodruhovi, a dodnes nezapomenu, jak mně, naprosté začátečnici s očima navrch hlavy, naprosto nezištně daroval (kromě několika dalších rostlin) právě A. coahuilense – rostlinu, jejíž vzácnost a jedinečnost jsem si uvědomila až o hodně později. Lokalita k rostlině uvedená nebyla, ale tehdy se na to ještě tak moc nehledělo, hlavní bylo, že rostlina měla jméno a že byla tuze pohledná. Jedinou skvrnkou na její kráse bylo hnědnutí vloček na spodku těla, se kterým si tehdy nevěděl rady ani Jarda. Horní polovinu substrátu už tehdy tvořil bílý písek, přesto i při zálivce podmokem docházelo k vzlínání vody po vločkách na spodní třetině těla. Hnědá barva prosvítá pod vločkami i dnes, je to však rezavou barvou pokožky na spodní části (mívají to tak i jiné druhy astrofyt). Proto jsem také při přesazování opět na vrchní vrstvu použila drobný křemenný štěrk.

Po několika letech mi bylo líto, že se nikdy nedočkám semen tohoto druhu, a tak jsem objednala semena lokalitního A. coahuilense z nějakého seznamu s myšlenkou dopěstovat si nějakou další nepříbuznou rostlinu. Bylo mi jasné, že si na ní budu muset počkat, že to bude trvat, než dosáhne květuschopného věku, ale když je člověk trpělivý… Tehdy vyseté semenáče kvetly poprvé předloni, letos už se povedlo i sprášení, takže si můžete prohlédnout velká hnědá semena na jedné fotografii.

Dnes už je ono původní darované astrofytum pořádně urostlé, v sezóně od dubna do září dostává vodu tak 1x za 14 dní, potom již ani kapku. Na zimu kaktusy jednotně ukládám v přepravkách do světlého sklepa, kde se teplota pohybuje zhruba kolem 10° C. V březnu rostliny začnu opatrně zvykat na větší množství světla a když noční teploty přestanou sestupovat výrazněji pod bod mrazu (noční poklesy třeba na -2° C seschlé kaktusy zvládají bez úhony), vynáším je ven do foliovníku. Nezapomínám na dočasné přistínění, aby nedošlo k popálení rostlin od prudkého jarního slunce. S vodou čekám až na teplejší počasí. Kaktusy bývají mírně uprášené (je to vidět na detailní fotografii plstnatých teček na těle rostliny), ale stačí je jednou či dvakrát vynosit při nějakém mírnějším deštíku ven z foliovníku a vyloupnou se do své původní krásy. Prach se smyje i ze všech více či méně vyvločkovaných astrofyt.

Už teď v únoru je sem tam jaro cítit ve vzduchu, takže se moje zazimované kaktusy konečně dočkají, stejně jako všechny letní rostliny, které ztrácejí v zimě své nadzemní části. Jen musím doufat, že se neraduji předčasně a že nejhorší záchvěvy zimy už máme za sebou.   R.

Summary:

Description and experiences with growing of Astrophytum coahuilense from Mexico.

Fotografie 2:

1. + 2. Astrophytum coahuilense - květ (flower)