ZEL(e)NÉ LISTY

Tulbaghia violacea Harv.

Fotografie 1:

1. Tulbaghia violacea

2. Květenství T. violacea (The inflorescence of T. violacea)

...............................................................................................................

Není obyčejných kytek, jsou jen známější a méně známé, nebo slavnější a opomíjenější. Každá má však svou zajímavost a pro někoho i krásu. Mám rád česnek v kuchyni (i když raději s mírou), jsou parádní na skalkách (od těch nizoučkých botanických až po ty vyšlechtěné koule vysokých květenství) a v rámci svého sukulentaření až cibulničení jsou došel až k africkým divokým česnekům, čili tulbaghiím. Mezi nimi je jedna klasická a dlouho pěstovaná rostlina a sice Tulbaghia violacea. Článek o ní odkládám už několik let.

Nabízí ji kdejaké zahradnictví i zasílatelské firmy, většinou ji však dostanete jako odnož od někoho, kdo ji pěstuje už více let. Je to jedna ze dvou fialově kvetoucích tulbaghií (o T.simmlerii jsem už psal) a je dozajista nejpěstovanější z rodu. Navíc v poslední době zažívá mírnou renesanci u zdravě a přírodně se stravujících spoluobčanů a bývá zahrnuta mezi zdravé bylinky pod jménem „česneková tráva“. Toto obchodní jméno vyjímečně popisuje rostlinu poměrně přesně – listy jako větší dužnatá tráva a celá rostlina výrazně voní po česneku (pro někoho to může být vůně mírně odpuzující).

V přírodě se vyskytuje na východě JAR – východní Kapsko a KwaZulu-Natal a zasahuje i severněji do přilehlé Zimbabwe, kde má růst v oblasti řeky Limpopo. Pravděpodobně však zavlečeně i přirozeně roste v této části Afriky i na větším areálu, neboť je domorodci též hojně využívána k dochucovacím účelům. Moje největší rostlina pochází původně z Mozambiku a ke mně doputovala přes jednu sbírku v jihočeském Táboře. Tento kousek je nejaromatičtější ze všech, se kterými jsem se dosud setkal. Je to kytka velmi skromná, listy neshazuje, pouze se v zimě o dost méně zalévá a vydrží teploty klesající klidně k 5°C. Do kvetení se pouští trochu nevyzpytatelně, povětšinou však uprostřed našeho léta. Bez květů je kytka vysoká do 25cm (podle hnojení) a s květem až 40-50cm. Květenství je velmi výrazné a pohledné a také voní po česneku.

Historicky se rozlišují variety – var. violacea, var. obtusa, var. robustior a var. maritima - s malými rozdíly ve květech či listech. Synonymem je Tulbaghia cepacea. V posledních letech se v nabídkách zahradnických firem objevil nízký a barevně atraktivní kultivar s variegátními listy pod jménem T.violacea ‘Silver Lace‘, někdy se nabízí bílokvětá forma (alba nebo white) a existuje několik dalších hybridů se základem T.violacea. 

Jednu dobu jsem pěstoval drobnou rostlinku s původem od Speckse se jménem Gladiolus sp. Tanzánia. Už ji nemám, ale než mi odešla díky špatnému přezimování do „kytek“, stačila sezónu před tím nakvést nizoučkým fialovým kvítkem, který ji bezpečně zařadil mezi tulbaghie. Škoda, mohla z toho být zajímavá detektivní historka, neboť o tanzánských tulbaghiích toho literatura moc neví, jenom, že by tam nějaké snad mohly růst… J.

Summary:

Description and experiencesx with growing of  Tulbaghia violacea from family Alliaceae.

Fotografie 2:

1. Tulbaghia violacea cv. Silver Lace

2. Květenství T. violacea cv. Silver Lace (The inflorescence of T. violacea cv. Silver Lace)

3. Tulbaghia sp., Tanzania