ZEL(e)NÉ LISTY

Strumaria truncata Jacquin 1792

Je to už 8 let, kdy jsme se na těchto stránkách s našimi čtenáři rozloučili. I když psaní o sukulentech a cibulovinách nás tak úplně neopustilo, pár článků z našich klávesnic vylétlo na různé strany, jenom Zelné listy ostrouhávaly oněch osm dlouhých let.

Ze začátku to byla celkem úleva – nemuset se dívat na naše pěstovance s otázkou, o které by bylo vhodné něco sepsat a co rychle nafotit, ale na druhou stranu to naše psaní „jinam“ taky nebylo vždycky tak ideálně svobodné, jako to bývalé psaní „domů“. Prostě nám to publikování na našich domovských stránkách začalo časem chybět.

Říkává se, že dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky, no asi na tom něco bude, ale za pokus by to zase stálo, nic horšího, než že se znemožníme, se přece stát nemůže. Dost toho úvodu, jděmež se ponořit do podobných vod propagování pěstování sukulentních rostlin a uvidíme, jak to dopadne.

Dnes tedy na úvod něco z mé cibulové zahrádky a protože je začátek února, tak to bude cibulka ryze zimní. O několika strumáriích jsem v minulosti na ZL psal, s chutí jsem si ty staré článečky znovu přečetl. A hned jsem si také uvědomil, že chci-li opravdu propagovat pěstování kontejnerových cibulovin, musím si víc vybírat druhy zajímavé nejenom květem, ale i listem. Doufám, že právě startovací Strumaria truncata tento požadavek naplní.

Z tohoto středně početného amarylkovitého rodu (24-25 druhů) je Str. truncata zrovna ta více atraktivní a zároveň i v přírodě více rozšířená. Roste v západokapských provinciích až do jižní Namibie, v podstatě od Klaweru na jihu až po severní Richtersveld. Všechny strumárie (s jednou vyjímkou) jsou striktně v zimě rostoucí a v létě nasucho odpočívající. Jejich strategie kvetení je profilovaná chytře - co nejrychleji po prvním dešti vykvést, zaplodit, vysypat zelená semena, která okamžitě klíčí a do konce období dešťů vytvořit cibulku schopnou přečkat následné období sucha.

Samotná rostlina je drobnější, cibulky kolem 1cm, s vějířem mírně spirálně stočených listů 15-30cm dlouhých a 1cm širokých. Největší ozdobou této cibuloviny jsou tzv. katafyly. Než jsem se tento terminus botanicus vyčetl v odborné literatuře, dlouhá léta jsem jim říkal „sukničky“ a ejhle – ony jsou to katafyly. Jsou to v zásadě límcovité bazální listové pochvy ve spodní části stonku nad cibulkou, které jsou v tomto konkrétním případě dvě nad sebou a mají různé odstíny hnědé až černé. Jinak katafyly lze pozorovat i u dalších jihoafrických cibulovin, ale u strumárií je těmito prstenci ozdobená pouze Str. truncata.

Další ozdobou této cibulky jsou květy, v podobě převislého střapce 5-20 květů tvaru malých trumpetek s vysunutými tyčinkami, v barvách od bílé po sytě růžovou, tmavorůžové truncaty se dříve zařazovaly jako Str. rubella. Květy nejsou dlouho otevřené, naštěstí jsou samosprašné a zelená semínka brzo dozrávají. Letos jsme tato semínka posbírali a vyseli, většina z nich už měla (i nasucho a bez zasazení) krátký bílý kořínek a zelenou listovou špičku.

Pěstování není složité, růstová sezóna je od září do dubna, v létě přečkávají zcela bez vody. Je vhodný propustný lehký substrát s občasným přihnojením. Kromě výsevu se množí i odnožemi, nejčastěji roste v trsech. Teplotně ji není třeba nijak podstrojovat, i chladnější zimní skleník je pro ni dobrým prostředím.

Nebojte se zimních rostlin a cibulovin se sukničkou zvláště!

J.