ZEL(e)NÉ LISTY

Rod Veltheimia

Fotografie 1:

1. Veltheimia bracteata

2. Veltheimia capensis

......................................

Jak jsem minule slíbil, tak dnes splním - bude cibule. Vypořádám se rovnou s celým rodem i když vlastně pouze dvoučlenným. V již zaniklém časopise Svět exotických rostlin byla sice kdysi zmínka o pěti druzích tohoto rodu, je to však nepřesné, několik synonymických jmen bylo přiřazeno ke dvěma dnes platným druhům.

Mně v těchto dnech kvete druh Veltheimia bracteata Harv. Ex Baker, který jsem si před lety pořídil od rakovnického MUDr. Ryby jako Veltheimia viridifolia. To je právě jedno z používaných avšak neplatných jmen, pro náš web to ale může být nanejvýš typické jméno (neboť „viridifolia“ je česky „zeleno-listová“). Pro někoho to asi není žádná krasavice ale zajímavá je každopádně. V. bracteata roste v přírodě ve východnějších částech Kapska, dá se pěstovat celoročně olistěná, ale v mých podmínkách, kdy nechávám svoje cibule, aby si dělaly, co chtějí, má jednoznačné období růstu (i květu) v zimě a v létě je zatažená. Na rozdíl od své sestřičky kapensisky má sytě zelené, širší listy s lesklým povrchem. Květenstvím je hrozen květů na konci někdy dost vysokého květního stonku, barevně jde o různé odstíny růžové, přičemž existuje i přírodní forma se zelenožlutými květy.

Druhý platný druh tohoto rodu je Veltheimia capensis (L.)DC., který roste v západnějších částech JAR, přesněji od Namaqualandu po jižní Kapsko. Zde již jde jednoznačně o oblast vyhraněných zimních deštů s dlouhým obdobím sucha v létě, stejně tak roste i v našich podmínkách. Také má několik synonymických jmen – V. deasii, V. roodeae a V. glauca. Vzhledově jsou hlavní rozdíly od V. bracteata ve vzhledu listů – ty jsou početnější, glaukóznější (sivé), většinou i užší a hlavně atraktivně undulátní (zvlněné). Existují sice i formy s rovnými listy, mnohem hezčí a vyhledávanější jsou ty s hluboce prolamovanými listy, kdy do sebe jednotlivé vlnky zapadají jako zuby. I zde jsou různé barevné formy květů, moje dvě cibulky, které jsem získal jako semenáčky, mi bohužel ještě nekvetly.

Myslím si, že veltheimie stojí za pěstování, jdou například přivést do vegetace už v druhé polovině léta a pak je úspěšně letnit na zahradě, což jim hodně prospívá a jsou pak mnohem hezčí. Nakvétají od podzimu do jara, podle teploty a sluníčka. Lze je úspěšně pěstovat i na okenním parapetu. Množení je pro jihoafrické hyacintovité cibuloviny klasické, buď občasnými odnožemi, listovými řízky nebo výsevem semen. J.

Fotografie 2:

1. Květenství V. bracteata

2. Listy V. bracteata