Oxalis purpurea
Oxalis purpurea L.
Abych předešla kamenování za to,
že v případě hlízkovitých šťavelů píšu o samých nedostupných kouscích, v tomto článečku vám představím dnes už hodně rozšířený Oxalis purpurea (měla bych psát rozšířenou Oxalis purpurea, ale nějak si na ten ženský rod v případě šťavelů nemohu zvyknout – tak mi to, prosím, odpusťte). Nabízí ho kdejaká pěstírna a zahradnická firma, kdo tedy chce, snadno se k němu propracuje. Patří k záplavě jihoafrických hlízkovitých šťavelů a obávám se, 
že je ve své domovině téměř až plevelovitě rozšířený. Na fotografiích jsem viděla veliké polštáře této rostliny u hotelů, u cest v příkopech, nebude to tedy určitě nějaká vzácnost. Zahradnické firmy dokonce nabízejí i bílekvetoucí formu a nějaké kultivary.
O.purpurea vytváří vřetenovité hlízky s tmavěhnědými obaly. Jak už jsem psala u dalších podobných jihoafrických šťavelů, nejdříve hlízka pustí tenké kořínky,
aby mohla začít čerpat vodu, teprve pak vyžene tenký stonek, který po dosažení povrchu substrátu začne na vrcholu rozevírat první list se třemi hladkými listeny s drobnými chloupky na okrajích. Při pohledu zblízka to vypadá docela efektně. Listů se záhy vytvoří vícero a rozloží se do růžice. Podle světelných podmínek je růžice více či méně kompaktní a vzhledná, proto doporučuji opatrnou zálivkou v zimě rostoucí O.purpurea budit už v srpnu, jen 
tak se dočkáte hezké rostliny a květů na kratší stopce. Ve středu růžice se brzy po vytvoření prvních listů objeví zelená chlupatá poupata. Po prodloužení stopky se v zeleném kalichu objeví spirálovitě sevřené purpurové korunní lístky – odtud druhový název purpurea. Květy se žlutým středem se otvírají při vyšší teplotě, nejraději na sluníčku. Vydrží zhruba 2 – 3 dny a bez opylení zavadají a později odsychají.
Už jsem vám naznačila, že O.purpurea 
je zimní kytka, nehodí se tedy na v zimě neosluněná místa, za prvé asi nevykvete a i bez květů nebude ani trochu hezká. Vyžaduje více zálivky, takže ji nemůžete nechat bez péče, když třeba odjedete na čtrnáct dní lyžovat do Alp. Našli byste jen zažloutlé zvadlé, možná už i seschlé listy a rostlina by předčasně přešla do vegetačního klidu. Jako vždy doporučuji hlízky sázet tak, aby nad sebou měly 2 třetiny substrátu. Ve spodní třetině si najdou místo kořeny a v horní vrstvě se ukotví tenký stonek pod listovou růžicí. Po zatažení na jaře 
je dobré alespoň ob rok hlízky vyklepnou a rozvolnit, většinou se každou sezónu vytvoří 2-4 další dceřinné hlízky kolem původní.
Mají- li ve vás vaši přátelé důvěru, nebo mají- li smysl pro recesi, můžete jim tedy každý rok rozdávat květináčky s novými hlízkami jako milé dárečky. Květináčky budou totiž vypadat jako prázdné a záleží na kamarádech, zda vám uvěří, že se tam jednoho pozdně letního či raně podzimního dne vyklube nějaký hezký zelený list afrického oxalisu. R.
Fotografie:
1. Oxalis purpurea
2. Hlízky
3. Kořeny a hlízky v substrátu
4. List s chloupky
5. Růžice listů
6. Poupě
8. Květ
9. Vnitřek květu
