Oxalis pocockiae
Oxalis pocockiae L.Bolus
Fotografie 1:
1. Oxalis pocockiae
2. Květ
3. Cibulky (či hlízky ?)
................................................................
Opět přichází čas pro článeček jako každoroční labutí píseň zimních oxalisů. Pokud někdo z vás pozorně čte moje povídání o této skupině rostlin, jistě si všiml toho, že ukončení vegetace rok od roku posunuji více do středu zimy. Důvod je prostý a již několikrát naznačovaný – v zimě mají tyto zimní rostliny nedostatek světla a přestože v tuto dobu ještě rostou a kvetou, jsou už v nepříliš vzhledném stavu. Ve druzích, které by mohly v soutěžích krásy koncem léta sbírat metály, by nikdo v tuto dobu žádné krásky nehledal, listy s protaženými řapíky všelijak polehávají a proplétají se mezi sebou a nad tím na ještě delších stvolech květy smutně čekají na trochu zimního sluníčka, aby rozjasnilytu zelenou džungli pod sebou.
Loňské probouzení oxalisů už v půli léta se docela osvědčilo, ale v tom množství druhů, které máme, se vše nedá probouzet najednou, zvlášť, když nechávám nezbytné ošetření rostlin (odstranění suchých zbytků) na poslední chvíli. To budu muset letos uspíšit a zkusit hromadné probouzení úplně všech druhů najednou.
Volba pro letošní derniéru posledního zimního druhu v našem skleníku padla na Oxalis pocockiae, výrazný druh s červenými tóny na spodní straně lístků. Jejich tvar je také osobitý – krajní lístky jsou nepravidelného tvaru a prostřední lístek je souměrný podle středové osy. Listy na začátku sezóny poslušně lehají do nízké růžice a brzy je následují poupata květů. Díky tomu, že se nám šťastně sešly rostliny z různých lokalit, dají se od sebe odlišit v různých detailech – podle intenzity červené až purpurové barvy na spodní straně lístků či podle barvy květů. Stránky PBS (Pacific Bulbs Society) uvádějí bílou či růžovou. Květy by také měly vonět kokosovou vůní, což nemohu potvrdit, ale v budoucnu to určitě překontroluji.
Různorodost forem souvisí určitě i s tím, že druh O. pocockiae pochází z docela velké části jihoafrického Karoo. Vzhledem může připomínat druh O. depressa, podstatný rozdíl, bohužel ne na první pohled viditelný, je ve vzhledu cibulek. O. pocockiae má na nich 4 zřetelná výrazná křídla, takže vypadají spíše jako nějaká velká semena.
Péče je úplně stejná, jako u dalších druhů z jihoafrických oblastí se zimními srážkami - když je chladněji, stačí zálivka jednou týdně, v případě slunečných dnů koncem léta a brzy na podzim třeba i 2x. Rostliny si většinou v nouzi o vodu řeknou samy zavadnutím listů. Květináče určitě hluboké, substrát propustný. Ale to už pro vás jistě není žádnou novinkou, to určitě víte z mnoha minulých článků o zimních oxalisech. Takže co se týče afrických oxalisů, máte od nich klid až do konce léta 
. R.
Fotografie 2:
1. Oxalis pocockiae jiná forma
2. Listy
3. Pro srovnání - Oxalis depressa
