ZEL(e)NÉ LISTY

Oxalis pes-caprae L. – šťavel se špatnou pověstí

Fotografie 1:

1. Hlízky (Bulbs)

2. Kořen (Root)

3. Oxalis pes-caprae

4. Květenství (Inflorescence)

5. Detail lístku (Detail of the leaflet)

......................................................

Nevím, nevím, zda vás touto v teplých krajích hodně rozšířenou rostlinou nějak potěším. Protože ji však mám už pár let ve sbírce, jednou na ni také musela dojít řada. V současnosti se rozhodla pomalu přejít do jarního a letního spánku, tak je nejvyšší čas pro její představení. Mám ji ze dvou zdrojů, první rostlinu mi s mírným despektem v hlase nabízel Petr Pavelka, druhou jsem rok nato dostala jako bezejmennou lokalitní rostlinu od Svatopluka Ryby. Když vykvetla, nebylo pochyb, že je to také Oxalis pes-caprae. Pokud se pozastavíte nad podivným druhovým jménem, bylo by asi správné vám ho přeložit. První část "pes" znamená noha (pro příklad elephantipes je sloní noha, hirtipes je chlupatá noha atd.), druhá část "caprae"značí kozu (pro příklad známé capricornis se překládá jako kozorohá), dohromady "pes-caprae" je tedy kozí noha. Asi tušíte, že název kozí noha (stejně jako nechvalná husí noha) je většinou označení pro rostlinu nevalné pověsti, i když je možné, že v tomto případě jde jen o připodobnění tvaru lístků tohoto šťavelu stopě, kterou svými kopýtky zanechává koza. Ale to je nakonec jedno. Pravdou je, že tento šťavel se v tropických oblastech šíří docela zdatně a vytrvale. Horší už snad může být jen O.corniculata, úporný to plevel, se kterým už se asi setkala většina z vás a setkání to určitě nebylo milé (je to rostlina s maličko ztloustlým kořenem a nesukulentními nadzemními částmi). Rozdíl je jen v tom, že O.pes- caprae se šíří hlavně dceřinnými hlízkami, kdežto O.corniculata vystřeluje invazivně do okolí svá početná semínka, díky kterým přežije i nepříznivé zimy v chladnějších oblastech. Z toho plyne, že O.pes-caprae je takové menší zlo a v naší zeměpisné šířce se ho asi ještě nějakou dobu nedočkáme (hlízky mrazuvzdorné nejsou, i když by to možná příští zimu stálo za pokus vyzkoušet ). Ovšem jestli přijde globální oteplení...

Obyvatelé Afriky (odkud pochází), Austrálie, teplejších oblastí Ameriky a Středozemí se s ním už mohou setkat docela často. Jediné plus je, že má docela hezké, jasně žluté květy v květenstvích na dlouhých stvolech a vytrvale kvete skoro celou sezónu. Ostatní zelené části jsou nic moc, na centrálním docela tlustém stonku se objevuje růžice dlouze řapíkatých listů, složených ze srdčitých lístků. Obě dvě formy v naší sbírce se liší jen jemným detailem - přítomností či absencí tmavé tečky v úžlabí oblých okrajů srdíček lístků. Z hlízek na začátku sezóny vyroste dužnatý hlavní kořen, zakončený množstvím dalších jemných kořínků, přijímajících vláhu. Po sezóně odumírají nejen nadzemní zelené části, ale i všechny kořeny. Příčinou velké reprodukční schopnosti rostliny je velké množství dceřinných hlízek nejen v těsné blízkosti hlízky mateřské, ale i po obvodu podzemní části stonku rostliny. Každá z těchto hlíziček je schopná stát se samostatnou rostlinkou. A to se opakuje každou sezónu. Zasadíte jednu hlízku a brzy máte celý záhon.

Ve sbírce se této rostlinky bát nemusíte, z květináčku vám neuteče a stačí jí jen čas od času zredukovat počet množících se hlízek, což je nejlepší dělat každoročně zjara nějakou dobu po zatažení rostliny, nebo chvíli před začátkem zálivky koncem léta. Já volím druhou možnost, protože snadno zkontroluji narašení nových kořínků na hlízkách, uložených v bílých mističkách od žervé či dětského tvarohového krému. Hlízky sázejte kousek nad dno dostatečně hlubokých květináčků (na šířce vůbec nezáleží - mně se osvědčily sedmicentimetrové hluboké hranaté). Od srpna do února zalévám tak, aby listy nevadly, což je 1 - 2x za týden podle počasí a teploty ve skleníku. Substrát hodně propustný s drenáží na dně nádoby. Od konce zimy do konce léta hlízky skutečně nepotřebují světlo a ani kapku vody a bez problémů počkají na další sezónu. V tom se podobají třeba kaktusům, jen mají růstovou sezónu posunutou do zimních měsíců. Myslím si, že tento druh jde bez problémů převést na letní růst a pokud nemáte skleník, docela vám to doporučím, aby rostlinky vypadaly kompaktně.

Asi bych ještě měla dodat, že se už objevily plnokvěté kultivary tohoto druhu a mám dojem, že i jinobarevné (oranžovokvěté). To už však není moje parketa, protože, pokud to jde, dávám přednost botanickým druhům a je jedno, že mají ve své domovině i nových oblastech rozšíření trochu špatnou pověst... R.

Summary:

Description and experiences with growing of bulbous Oxalis pes-caprae from Africa.

Fotografie 2:

1. Oxalis pes-caprae, RSA, PA451/94

2.+ 3. Květenství (Inflorescence)