Oxalis lasiandra
Oxalis lasiandra Graham (1842)
Fotografie 1:
1. Oxalis lasiandra
2. Hlízka (The bulb)
3. Detail lístků (Detail of the leaflets)
........................................................
Možná jsem to už někde psala. Měsíc září je významným obdobím pro pěstitele určité skupiny sukulentů a cibulovin. Je to období, kdy se rostliny s letním režimem pomalu připravují na zimní odpočinek a zimní kytky začínají vegetovat (např. rod Othonna, Tylecodon, některé druhy rodů Senecio a Oxalis). Než vás začnu zahrnovat záplavou nových druhů hlízkovitých oxalisů z Afriky, které se ke mně šťastnou náhodou dostaly, měla bych letní sezónu zakončit nějakým druhem, který zanedlouho půjde „do hajan“.
I když se mexický Oxalis lasiandra (lasiandra = s hustě vlasatou nitkou tyčinek) již několik let občas nabízí v seznamech rostlin tuzemských pěstitelů, váhala jsem s jeho koupí, protože jsem ho považovala za nějaký obyčejný druh. Jak hluboko jsem se mýlila, jsem zjistila vloni, kdy mi několik rostlin vůbec ne obyčejných dal slavný moravský Pan Pěstitel – Áda Tomandl. Hlízky s velmi ztloustlými kořeny jsem zasadila tak, jak se mají hlízkovité oxalisy sázet – do spodní třetiny hlubokého květináčku. Když se rostliny „otřepaly“ a nabraly novou sílu, vyhnaly několik nádherných listů, podobných na ZL již uvedenému druhu O. decaphylla - s různými počty podlouhlých lístků. Vzhled listů v jejich domovině asi připomínal loukotě kol vagónů tehdejší parní železnice, protože místní jméno rostliny v překladu znamená „kolo vagónu“. Pokud se na lístky podíváte hodně zblízka, zjistíte, že nejsou lysé, ale že je pokrývají jednotlivé stříbřité chlupy. Okraje zelených lístků jsou ozdobně zbarveny do červenofialova, stejná barva se objevuje i na skvrnkách na ploše lístků.
Když rostlina vyžene několik listů, objeví se řídké květenství na dlouhém stvolu. Květy mají neuvěřitelně sytě růžovou barvu, jejich střed je žlutobílý a otevírají se působením tepla (což znamená hlavně za slunečného dne), jinak zůstávají přivřené. Každý večer se zavírají, stejně jako se dolů sklápějí jednotlivé lístky složených listů. Množení není složité, stačí si počkat na rozdělení základní hlízky, k čemuž dochází povětšinou každou sezónu. Hlízkovité šťavely se vyplatí rok co rok vysypat ze substrátu nejen kvůli případnému odběru těchto dceřiných hlízek, ale i pro odstranění odumřelých kořenů, podobně jako je to dobré u většiny cibulovin a třeba i havorcií a aloí s dužnatými kořeny.
O. lasiandra nechávám
pomalu dokvést a ustáním zálivky i zatáhnout. Květináčky s letními šťavely
většinou z nedostatku času vyklepávám až těsně před další vegetační sezónou,
do té doby jsou uložené v polystyrénové krabici na podlaze skleníku. Na
osluněných parapetech se vymění s druhy zimními, z nichž velká část
už vesele vegetuje, dokonce i kvete (většina afrických druhů kvete záhy po
vyhnání prvních listů) ve foliovníku. Je to neskutečná nádhera, takže se máte
brzy na stránkách ZL na co těšit… R.
Summary:
Description and experiences with growing of Oxalis lasiandra.
Fotografie 2:
Rostlina s květenstvím (Plant with the inflorescence)
