ZEL(e)NÉ LISTY

Oxalis hirta L. – keříčkový druh jako vyšitý

Fotografie 1:

1. Hlízky (The bulbs)

2. Nový stonek (The new stem)

3. Květ (The flower)

.....................................................

To, že je afrických druhů rodu Oxalis tolik, až zrak přechází (více než 300), jsem už určitě v nějakém článku psala. Letošní podzim, kdy nám spousta z „afričanů“ nakvetla, se předváděly v plné kráse a člověk se nestačil divit, jak jsou různorodé a variabilní. Různé velikosti, tvary a počty lístků, z kterých se skládají listy těchto rostlinek, kombinace barev květů nejsou jediné znaky, které africké hlízkovité šťavely odlišují. Dalším vnějším rozlišovacím znakem může být tvar a velikost hlízky a také délka stonku. Jsou druhy, které mají za dobrých světelných podmínek stonek neznatelný, z valné části ukrytý v substrátu (už jsem o podobných psala . např. O,purpurea, O.flava, O.bowiei), a pak druhy, které mají stonek prodloužený do délky. S přibývajícím množstvím listů pak mají stonky tendenci různě poléhat, zvlášť, když jsou listy řapíkaté. V případě dnešního O.hirta nevětvené stonky zůstávají povětšinou vzpřímené, protože řapíky u trojčetných listů jsou hodně miniaturní. Jak napovídá druhové jméno rostliny, na stonku i listech najdete jemné chloupky.

Tento oxalis je sice sám o sobě dost pohledný, ale vše se umocní v okamžiku, když rostlina zanedlouho po vyrašení stonku vykvete. Na kratších stvolech se objeví růžové květy s hodně dlouhou trubkou. Střed květů je žlutý. Jak můžete sami posoudit, nakvetlá rostlina vypadá velmi úhledně.

O.hirta je podobně jako velké množství dalších afrických oxalisů rostlinou se zimním cyklem, hlízky třeba i na sucho naraší koncem srpna. Je tedy dobré rostlinu co nejdříve zasadit (ideální je užší, ale hodně hluboký květináč), aby se později nepoškodily křehké výhonky. Ze spodní části hlízky vyrostou kořeny a z horní části se začne k povrchu substrátu prodírat nový stonek (hlízky jsou hluboko v květináči). Rostlina v té době potřebuje přísun vody (podle počasí 1- 3x týdně), aby nové výhonky nezavadly.

Do měsíce od chvíle, co se stonek objeví, nasadí   rostlina poupata a za příznivých podmínek (květy potřebují pro otevření teplo) se cípy na konci dlouhé trubky otevřou dokořán. Opylování v přírodě musí provádět nějaký hmyz s dlouhým sosákem, čemuž odpovídá i intenzivní vůně, kterou květy některých „afričanů“ vydávají. Semena se tudíž bez lidského zásahu ve sklenících objevují jen výjimečně, hlavní podíl na rozmnožování mají tedy dceřinné hlízky, které se vytvářejí v blízkosti temene původní hlízky. Některé druhy se takto rozmnožují, dalo by se říct, až plevelně a jako naschvál ty vzácnější někdy nevytvoří ani jednu hlízku navíc.

Je veliká škoda, že zatím neexistuje nějaká aktuálnější literatura, která by se systematicky věnovala africkým zástupcům rodu Oxalis. Vzhledem k tomu, že víme o českém (!) probíhajícím výzkumu DNA těchto moc zajímavých rostlin, třeba se poštěstí a něco zajímavého a přelomového v brzké budoucnosti vznikne. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Oxalis hirta from South Africa.

Fotografie 2:

1.+ 2. Kvetoucí rostliny (The flowering plants)