ZEL(e)NÉ LISTY

Oxalis gracilis Jacq.

Fotografie 1:

1. Oxalis gracilis

2. Hlízky

.....................................................

Pokud dostanu chuť ukázat vám další druh z množství našich afrických šťavelů, výběr není úplně jednoduchý. Něčím výjimečný, či jen prostě krásný (v mých očích) je skoro každý, obzvláště na začátku růstové sezóny, kdy rostliny ještě mají dostatek světla a pro kvetení i dostatek tepla. Až z toho přechází zrak, jakými hrstmi u tohoto rodu Matička příroda nadělovala... Nejdříve jsou to listy, u každého druhu trochu jiné tvarem lístků nebo i jejich počtem, později se ukáže i jiný způsob růstu stonků – některé rostliny zůstanou striktně přízemní, jiné časem pod tíhou listů začnou všelijak poléhat, proplétat se mezi sebou. Brzy po rozevření růžice listů rostliny nasazují květy a zde zajásají příznivci (tedy asi hlavně příznivkyně) pastelových tónů – rozzáří se bílá, žlutá, oranžová, růžová či všelijaké kombinace všech těchto barev. Už jen rozevírání kornoutovitých květů se stává úžasnou estetickou záležitostí, které se stále nemůžu nabažit. Večer se s ochlazováním zase všechny poslušně zavinou do úhledné trubičky. A protože africké oxalisy dostaly protekční místo v úplně nejvyšším patře centrálního stojanu ve skleníku (potřebují co nejvíce světla), při jejich prohlížení se (stojíce na schůdkách) neubráníte i čichovému poznávání této barevné záplavy – některé z květů skutečně intenzívně voní a zblízka si v ničem nezadají nejsilnějším zdrojům libých vůní našeho skleníku – sansevierám, které mají místo zhruba ve stejné úrovni na polici opodál.

Dnes padla volba, ani nevím proč, na rostlinu, která je už asi 4. rokem v naší sbírce pod jménem Oxalis karooica. Dostala se k nám výměnou s jedním německým pěstitelem. Prvním rokem to byla taková nesměle rostoucí záležitost na tenkých načervenalých stoncích. Druhým rokem se to opakovalo a šťavel vykvetl až vloni, bohužel až v době, kdy už nebyl pohledný, takže jsem ani neprovedla fotodokumentaci. Letos jsem si to už ohlídala, oxalisy probouzela o něco dříve – už na začátku srpna, což také přineslo své ovoce. Většina probuzených rostlin byla pěkně kompaktní, nijak se nekácela, navíc se díky slunečnému září chlubila den co den svými květy. O. karooica předvedl květy oranžové, v odstínu, který pro který se v módě používá termín „apricot“ - meruňková.

No a vidíte, vyberete si jeden druh a vzápětí zjistíte, že vlastně neexistuje. Jedny z nejšikovnějších stránek o šťavelech společnosti Pacific Bulb Society naznačují, že druh, pohybující se mezi pěstiteli pod jménem O. karooica je dnes velmi pravděpodobně O. gracilis. Tento druh pochází z Namaqualandu, má složené listy ze tří čárkovitých lístků a meruňkově oranžové květy se žlutou trubkou. Hlízky jsou drobnější a podle počtu stonků, které se každý rok objevují, mnoho dceřinných hlízek nepřibylo.

Ještě si vzpomínám na jeden detail z hluboké historie mého pěstitelství. Poprvé jsem kvetoucí africký oxalis naživo viděla za oknem u jednoho severomoravského pěstitele. Matně si vybavuji, že květ měl meruňkovou barvu a byla to taková křehká, štíhlá rostlinka s úzkými lístky... Že by osudová náhoda? R.

Fotografie 2:

1. + 2. Květy O. gracilis