ZEL(e)NÉ LISTY

Oxalis bowiei Lindl.

Fotografie 1:

1. Cibulky (Bulbs)

2. Nový list (New leaf)

3. Listy (Leaves)

...................................

Všechny mé zimní oxalisy jsou v plném růstu, jejich rodina se rozrostla o několik dalších cibulkových druhů, naštěstí se všechny šikovně na parapetech šikovně prostřídávají s těmi letními z Mexika a Argentiny, jinak nevím, kam bych je všechny dala. Znamená to, že případný oxalisový šílenec (jako jsem třeba já) má pořád na co koukat, protože většina druhů záhy po narašení listů také nakvete a celou růstovou sezónu vyměňuje jedno květenství (nebo jen jeden květ) za druhým. Skupinka oxalisů u dveří našeho skleníku je takovým pestrobarevným ostrůvkem, obklopeným ostatními letními, teď už povětšinou zataženými sukulenty. Jako na uvítanou bych vám protentokrát představila docela zajímavý africký oxalis – O.bowiei, dříve známý třeba i pod názvy O.purpurata, O.vigilans atd... Dostala jsem ho předloni v jednom květináčku, za ty dva roky se urodilo několik dalších dceřinných cibulek. Ty mají zvláštní protažený tvar se světlehnědými zaschlými krycími vrstvičkami. Koncem našeho léta, často bez vnějšího přičinění ve formě vláhy, začnou růst pod cibulkou tenké kořínky. Když se vytvoří kořenový systém, začne cibulka rašit i nahoře a vyžene tenký stonek se skroucenými listy nahoře. Jakmile dosáhne povrchu substrátu, nejstarší list se rozevře a položí nad substrát. V tom okamžiku začne rostlina asimilovat a v tuhle dobu také v přírodě (rostlina pochází z Kapska a Natalu) přicházejí deště. Plyne z toho, že jakmile zahlédneme zelené části, začneme rostlinu zalévat a vody jí celou růstovou sezónu dopřáváme, co hrdlo ráčí. Na přestávku v zálivce reaguje rostlina zavadnutím a pokud sucho pokračuje delší dobu, nadzemní části zaschnou a oxalis jde předčasně spát. Pokud je vody dostatek, vytvoří si O.bowiei růžici docela velkých, světlezelených, tuhých listů s plastickým reliéfem žilek na listových čepelích. Listy jsou, podobně jako u spousty dalších šťavelů, složené ze tří lístků opaksrdčitého tvaru. Zanedlouho se mezi listy objeví poupata nového květenství. To je ve finální podobě docela vysoké, na mojí rostlině má kolem 15cm a na konci se postupně rozvíjí několik sytěrůžových květů. O.bowiei jde pravděpodobně převést na letní režim, stačí zahájit zálivku už koncem jara. Je to asi řešení pro ty, kterým by se O.bowiei (nebo jiný zimní druh) líbil, ale neměli by pro něj přes zimu vhodné podmínky (za oknem v bytě nikdy nebude vypadat přirozeně). Je otázkou, jak dlouho to bude rostlina tolerovat, ale díky dceřinným cibulkám nemusíme mít obavy z toho, že o rostlinu úplně přijdeme. Určitě se vyplatí nějakou dobu po zatažení cibulky vyklepnout ze substrátu, očistit od oschlých kořenů a stonků a uložit někam pod stůl, kde v pohodě přečkají do další sezóny. Já osobně cibulky sázím v srpnu, kdy už občas některé z nich vystrkují nové kořínky (letos jako první narašil O.melanosticta). Jen tak máte kontrolu o kondici cibulek a v případě většího množství je rozvolníte. Doporučuji hlubší květináčky (na průměru vůbec nezáleží), propustný substrát s drenáží na dně a cibulky sázet do jedné třetiny ode dna květináčku.

Možná už zase opakuji to, co jsem psala u dalších oxalisů – afričanů. Je to proto, že jejich pěstování není jednoduché a v případě nějakých fatálních přehmatů můžete o hlízky snadno přijít. A nejen u O.bowiei, ale i u dalších šťavelů z černého kontinentu by to byla docela škoda. R.

Summary:

Description and experiences with growing of bulbous Oxalis bowiei from South Africa.

Fotografie 2:

1.+ 4. Květ (Flower)

2. Nové květenství (New inflorescence)

3. Rostlina s květenstvím (Plant with inflorescence)