ZEL(e)NÉ LISTY

Ornithogalum sp., Oudtshoorn JAR – bezejmenný chlupáček se složitým osudem

Fotografie 1:

1. Ornithogalum sp., Oudtshoorn, RSA

.......................................................................

V těch prvních letech Zelných listů jsem se instinktivně bránil psát články o bezejmenných rostlinách. Vždyť co je to za propagaci, když jde o „no name“, „species“ nebo „asi tohle“?  Chtěl jsem se teď rozepsat o různých přístupech k označovávání a pojmenovávání kytek u různých pěstitelů či prodejců, ale o tom náš web nechce být. Každý má právo dělat si to (například pěstování, psaní článků i jmenovek) po svém, byť by tím třeba do budoucna zkomplikoval práci ostatním.

Moje záliba v cibulovinách mě přivedla ke spoustě nových druhů se jmenovkou i k rostlinám bez ní. Ta dnešní roztomilá cibulka je ten druhý případ a podle zásad, které jsem si stanovil na začátku, by měla čekat na své, aspoň pravděpodobné určení někde opodál. Ale je tu několik jenže, z nichž vyjmenuji jenom dvě – jenže ono je to se správným pojmenováním cibulovin z okruhu rodu Ornithogalum zrovna v této době velmi zmatené a složité a to druhé – jenže pokud o ní nenapíšu teď , kdoví kdy se k ní znovu vrátím. Je to totiž kytka výjimečná svým vzhledem, dlouhou dobu mě fascinovala a velmi jsem stál o její rozmnožení a o udržení v našich sbírkách.

Zrovna v těchto dnech jsem trochu zabřednul do historie, věnoval jsem se pár měsíců hledání střípků o životě prvního opravdu velkého českého sukulentáře Karla Karmazína z Radouše u Hostomic. Při tom až detektivním pátrání jsem si uvědomil spoustu věcí o našem koníčku a nakonec i o životě. Co po nás nakonec zůstane? Po panu Karmazínovi zbylo v několika českých sbírkách i několika botanických zahradách pár kousků nádherných mexických, jihoafrických a hlavně madagaskarských sukulentů (a vidíte - to platí jen v případě, že si jejich nynější majitelé pamatují, či ze jmenovek vyčtou, že tyto rostliny jsou od pana Karmazína). Je to málo nebo dost? A co jednou zbude po nás? Co třeba taky pár v kultuře nových sukulentních (nebo cibulových) rostlin? Nebo pár řádků o pěstování nebo několik povedených fotek někde v časopise či knížce, které přitáhnou nové zájemce o pěstování sukulentů? Anebo dokonce pár pokračovatelů, kteří půjdou dál po cestě, kterou jsme o pár metrů prokopali i my?

Heršoft, to jsem se nakonec rozepsal, ale je podmračená prázdninová sobota dopoledne, a to na člověka snadno  příjde trocha filozofování. Takže zpět k cibulovinám z okruhu velkorodu Ornithogalum. Před několika dny se mi dostal do ruky (díky novému rakouskému cibulovému příteli) zoufale sháněný materiál o nových rekombinacích v podčeledi Ornithogaloideae, ze které pěstuji velké množství svých cibulek. Pokud dovolíte (jenom pro představu) pár nezáživných latinsko-vědeckých informací a rekapitulací:

Čeleď Hycinthaceae je nyní členěna do 4 podčeledí – Hyacinthoideae, Ornithogaloideae, Urgineoideae a Oziroëoideae (některé práce zařazují čeleď Hyacinthaceae jako podčeleď Scilloideae do čeledi Asparagaceae, ale to je pak celé ještě zamotanější). Pokud se zaměříme pouze na podčeleď Ornithogaloideae, je v ní kolem 280 (a pravděpodobně víc) druhů cibulovin z Evropy, jihozápadní Asie a Afriky. Zhruba od 90.let minulého století jsou prováděny taxonomické přesuny mezi rody v této podčeledi na bázi nových metod zkoumání buněčného jádra. Zmíněná práce (Annals of Botany 107: 1-37, 2011) rekapituluje výsledky mnohaletého zkoumání a definuje (částečně i zcela nově) celkem 19 skupin rostlin na úrovni rodů. Některá jména rodů jsou nám známa z dřívějška, některá z doby nedávné a některá jsou zcela nová:

1. Pseudogaltonia – 2 druhy
2. Dipcadi – kolem 30 druhů
3. Battanndiera – 8 druhů
4. Trimelopter – kolem 10 druhů
5. Albuca – mezi 60 – 130 druhy
6. Coilonox – kolem 30 druhů
7. Stellarioides – kolem 25 druhů
8. Galtonia – 5 druhů
9. Ethesia – 4 druhy
10. Eliokarmos – kolem 28 druhů
11. Avonsera – 1 druh
12. Neopatersonia – 4 druhy
13. Elsiea – 1 druh
14. Nicipe – kolem 44 druhů
15. Cathissa – 3 druhy
16. Melomphis – 3 druhy
17. Loncomelos – kolem 20 druhů
18. Honorius – 8 druhů
19. Ornithogalum – kolem 50 druhů

Z tohoto výčtu vidíte, že se samotný rod Ornithogalum vůči minulosti poněkud zeštíhlel, v podstatě sem dnes patří pouze druhy z Evropy, jihozápadní Asie a severní Afriky. To vlastně znamená, že všechna mnou na ZL prezentovaná jihoafrická ornithogala mají dnes nová jména. Ách jo, to bych to měl asi dát do pořádku, ale dnes prosím ještě ne, chtěl bych aspoň dopsat tu dnešní západokapskou cibulku. Ale když ono to vlastně už ani není ornithogalum, k tomu si ale musím přeložit a nastudovat určovací klíče, zkontrolovat květy, semena atd. a sepsat nějakou převodní tabulku. Tak se budu ještě chvíli tvářit, že to ornithogalum je a něco konečně o něm napíšu.

Zmíněnou kytku jsem objevil už před delším časem mezi kaktusy ve sbírce jednoho pražského kaktusáře se sukulentními sklony, který byl účasten oněch slavných českých výprav do jižní Afriky počátkem 90.let. Měl tuším tehdy 3 cibulky s pro mě fantastickými obrvenými trávovitými listy. Jednu jsem vyprosil, abych ji vzápětí „uvařil“ v našem fóliáku -  tehdy ještě nestál náš polykarbonátový tunel. To byla velká rána, a ani jsem se neodvážil onoho kaktusáře znovu oslovit. Jenže pak jsme se po letech jednou dali do hovoru, já se přiznal k pěstebnímu neúspěchu a on mi slíbil, že v zájmu udržení rostliny to se mnou ještě jednou zkusí. Nechtěl jsem už riskovat nic ani balíkovou dopravu, proto mi pytlík s cibulkou přivezl „malý velký Moravan“ Rudy K., který  jel loni na jaře přes Prahu do Plzně. Cibulku jsem obdělal (žrala ji sviňa kořenovka – proto byla trochu zchřadlá), zasadil a opečovával. Pomalu nabírala na síle a na průměru cibulky, listů přibývalo a teď jsem už jen čekal, jestli a kdy nakvete. Africká (bývalá) ornitogala nakvétají od podzimu do jara, podle druhu a jejich výskytu v přírodě. Tohle s lokalitou Oudtshoorn v západním Kapsku (celoroční srážky) nakvetlo až letos zjara (to bylo radosti!) a to dokonce postupně dvěma květními stvoly! To byla nakonec záchrana směrem ke sprašování – pokusy na prvním stvolu nevedly ke kýženým semeníkům, teprve až sprašování z květenství na druhé květenství slavilo úspěch. Semínka tedy jsou a chystáme se na pokusy s klíčením, teprve pak bude vítězství naše a vzácná unikátní cibulka namnožená do budoucnosti.

Něco k popisu kytky, samozřejmě habitus je jasný z fotek, ale pár poznámek přece jen přidám. Je to další ornithogalum ze skupiny trávovitých s delšími listy. Je stálezelené, čili nezatahuje. Nesnáší horký a nehybný vzduch, při nižších teplotách a dostatečném průvanu se s jejím olistěním děje úžasná věc – vytvoří moderní skulpturu  z nepravidelně zakroucených a zprohýbaných listů – jako by je někdo vytvaroval tvarovacím drátem. Aktuálně mám na cibulce 10 listů, nejdelší má 15cm, šířka do 3mm, průřez listu je malé sevřené „U“. Překvapivá je tvrdost až drátovitost listů, spojená ale i s určitou lámavostí. Další nestandartní výzdobou je jemňoučké husté bílé obrvení chloupky tak 0,5mm dlouhými po celé délce listů z jejich vnější strany . Vlastní cibule bledě zelenkavá s papírovými obaly, které se postupně odlupují, průměr cibule se postupně zvětšuje, nyní je 5 cm. Dojem z celé rostliny je úchvatný, snad vás o tom fotokoláže také přesvědčí.

Pěstebně nejde o nic náročného, pouze je třeba si uvědomit, že kytka sice roste evidentně na osluněných stanovištích, ale zcela jistě v zápoji s ostatní vegetací, snad i trávou a je vlastně stíněná i chráněná zároveň. Určitě ji prospívá pravidelná ale menší zálivka, substrát raději propustnější a preventivní kontrola kořenů aspoň jednou ročně.

Doufám, že nakonec cesta této cibulové pohlednosti z jihoafrického Kapska do středu Evropy bude mít svůj dobrý konec a smysl, a dojde k jejímu namnožení a rozšíření v českých sbírkách. Ať už se nakonec bude jmenovat jinak a třeba zpočátku exoticky, myslím že hravě dokáže konkurovat i mnoha křížencům svoji botanickou přirozeností. J.

Summary:

Description and experiences with growing of very interesting Ornithogalum sp. from Oudtshoorn in RSA.

Fotografie 2:

1. Detail chlupatého povrchu listů

2. Květenství - klasické bílé květy