ZEL(e)NÉ LISTY

Ornithogalum nutans L. 1753

Dnes to bude typicky velikonoční cibulovina, která se hrdě hlásí ke své mrazuvzdornosti. Jde o drobný snědek s českým druhovým jménem nicí, ve smyslu skloněný-převislý-ponížený. I to může být vzdáleně velikonoční myšlenka vzhledem k náboženským souvislostem.

Původem je O. nutans z jižní a jihovýchodní Evropy a areál původního rozšíření zasahuje i do Malé Asie (Turecka) a severní Afriky. Vesele se ale rozšiřuje i jinde a může se stát dokonce i invazní rostlinou. Ve střední Evropě zplaňuje a uniká z výsadeb v zahradách a parcích do volné přírody. Oblibuje polostín a vlhčí půdu, nejčastěji ji lze najít v travnatých stanovištích nebo pod keři. Na rozdíl od dalších snědků, které jsou v ČR původní (například domácí O. umbellatum), je to tedy u nás cizinec z jižních krajů.

Pro někoho může být cibulovina až plevelně obyčejná a málo výrazná, přesto si ponechává svoji mírně exotickou ornamentálnost tvořenou pohledným květenstvím. V tomto jarním čase nakvétá 20-40cm řídkým hroznem se zhruba 10 květy s průměrem 3,5-4cm. Ty naše jsou zcela jistě zahradnické produkty (tento snědek se běžně prodává) a i proto jsou květy pravděpodobně větší, než ty původní botanické. Barva květů je základně bílá se zelenkavými proužky a lze najít i stříbřité tony. I proto se mu k botanickému jménu přidává i obchodní jméno „Silver Bells“. Když jsem se dnes dopoledne nad O. nutans kochal, nebyl jsem sám, pomáhaly mně i místní pilné včelky, kterým nestačily aktuální květy třešňové a jabloňové a v pohodě oblézaly i tyto široce otevřené kvítky snědkové.

Po odkvětu zůstává pouze zcela nenápadná listová růžice, která v travnatém společenství v podstatě zcela zaniká. Vlastní cibulky jsou zhruba 10cm pod povrchem a bez problému přežívají naše zimy. Rostlina pomalu odnožuje dceřinými cibulkami do trsíků a je schopna se množit i samovýsevem. My jsme k ní přišli (jako slepí k houslím) po předchozích majitelích našeho domku, kteří ji zřejmě pěstovali na několika místech zahrady. Nyní nám roste na dvou místech – na okraji trávníku a pod keřem. Je to taková malá vzpomínka na ty, kteří tu bydleli před námi. Nakonec i to vzpomínání na předky (třeba se snědky) k velikonocím také patří. J.