Ornithogalum juncifolium
Ornithogalum juncifolium Jacquin
Tahle cibule, pro kterou by se velmi hodil nechtěný překlep jedné brněnské čtenářky ZL = ciboule, je ideálním příkladem toho, jak to naše psaní dělá pořádek na našich jmenovkách. Ještě dnes ráno jsem byl rozhodnutý, že napíšu článek o Ornithogalum junceus a ejhle: pár desítek minut na netu a několik prolétnutých monografií a správné jméno je na světě – juncifolius! Ale to jsou jen takové ty taxonomické hrátky, původně jsem chtěl začít úplně jinak………….
Od okamžiku, co jsem začal brát sukulentní rozum (kterého mám stále zatraceně málo), jsem nějak chtěl mít ke svým pohledným 
kytkám „příslušenství“ z jejich domoviny v podobě písku, kamínku, kousku dřeva a taky třeba TRÁVY. Ale zkuste sehnat nějakou suchomilnou a k tomu trochu pohlednou trávu 
z Mexika, Namibie, JAR nebo Keni. Třeba někde jsou a rostou, ale myslím, že buď nejdou sehnat, nebo nejdou pěstovat. Prošel jsem specielní „trávovitou“ literaturu, probral nabídky semen trav 
tuzenské i zahraniční a nakonec jsem se vrátil na začátek – musí to nutně být tráva, nebo něco co jako tráva vypadá? A bylo to! Začal jsem se dívat na trávolisté sukulentní rostliny a ony začaly 
přicházet. Byly to nenápadné cibuloviny z čeledi Hyacinthaceae a specielně z rodu Ornithogalum. Jedno velmi pohledné a trávovité přichází dnes i k vám.
Tohle ornitogalum z Kapska, onoho
cibulového ráje, roste na suchých plochách či exponovaných skalnatých svazích a splňuje vše, co očekávám od „správné“ cibulové trávy. A k tomu navíc má nad zemí velkou, ale opravdu velkou zelenou „cibouli“ jen lehce zahalenou do šedavých vnějších slupek. Průměr největší cibule v mé kolekci je kolem 4cm a předpokládám její další růst, délka listů je kolem 20cm. Příjemná vlastnost je v tomto případě neodnožování. Některé ornitogala, v čele s nejpěstovanějším O.caudatum (synonymum O.longibracteatum), velmi masivně odnožují bočními cibulkami, což je zpočátku milé, ale po první stovce odnoží už poněkud otravné J. Naštěstí to O.juncifolium s odnožemi nepřehání, 
respektive zatím jsem neobjevil žádné. Dalšími dobrými vlastnostmi jsou každoroční kvetení a ověřená samosprašnost. Jsou tedy k dispozici početná a klíčivá semena a už i dvouleté semenáčky. Nenápadné, bílozelené květy by asi u pěstitelů, zmlsaných květy krasavců a krasavic rodů Ammocharis, Nerine, Cyrtanthus atd. propadly na celé čáře, ale u cibulky, simulující trávu, člověk neočekává žádnou květní bombastičnost.
Dobře znám velkokvětá a zahradnicky frekventovaná ornitogala, jako O. dubium, O. arabicum, O. thyrsoides a další. Ale i tohle méně známé O. juncifolium považuji za 
velmi efektní doplněk sukulentních sbírek s jihoafrickými sukulenty. Jeho vláknité dlouhé listy jsou tou pravou trávovitou kulisou pro jiné efektnější exempláře z řad kaudexů i jiných sukulentů. J.
Fotografie:
1. Ornithogalum juncifolium, Mortimer, RSA
2. Cibule
3. Listy ornitogala nebo trávy?
4. Nové květenství
5. Detail nového květenství a listů
6. Poupata
7. Květenství
8. Výsev
9. Dvouletý semenáč
