ZEL(e)NÉ LISTY

Ornithogalum hispidum  Hornemann – outsider s protekcí

Fotografie 1:

1. Ornithogalum hispidum, Voelfontein, W of Outdshoorn, RSA

2. O. hispidum - listy (leaves)

................................................

Co to má být, ten outsider s protekcí? No prostě cibuloviny mají v mé sbírce určitou protekci a články o nich považuji za důležitější než ty o ostatních sukulentech (o sukulentech se psalo, píše a bude psát víc) a outsider proto, že je to kytka, která se tak dlouho připravuje na svou chvilku slávy ve světle reflektorů, až ji jiná kytka předběhne a ona zase na rok spadne do propadliště zapomnění.

Takhle hyacintovitá cibule má smůlu v tom, že dlouhou dobu, vlastně celé léto, spí bez listů, na podzim vyžene svoje zajímavé listy a tím se postaví na kandidátku. Pak normálně vegetuje, takže takové čekání na květy jako na vrchol její sezóny a ty nakonec přijdou až na konci zimy, spíš v předjaří, kdy ty pohledné listy už polehávají a zasychají. I tomu květnímu stvolu se jakoby nechce, pomalu roste a nakvétá a to už nastupují jiní jarní kabrňáci, kteří ho nakonec odsunou na nevolitelnou pozici (omlouvám se za tu volební terminologii, ale zdá se mi, že jsou ty volby tak nějak čím dál častěji….).

Ornithogalum hispidum je cibulovina u nás celkem známá, dostupná a pěstovaná. Jediná „potíž“ s ní je s jejím tvrdohlavým zimním růstem, jinak je ale zcela nenáročná a tím, že je i samosprašná a snadno a masivně odnožující, patří nakonec mezi takzvané „obyčky“. Jak už to ale u těchto obyček bývá, jsou zajímavé až pohledné svojí originální krásou (jinak by asi tak masivně do kultury nepronikly). Ta spočívá u O.hispidum v hustém ochlupení listů z obou stran listů. Nejroztomilejší je to v prvním měsící po vyrašení listů. To jsou ty lístky nízké, široké a chloupky na nich čisté a neuprášené. V našich krajích se pěstuje v podstatě jedna forma odněkud z Malého Karoo. I moje lokalitní O.hispidum je ze stejné oblasti. Tato forma se vyznačuje širšími listy s nepotečkovanou bází listů. Podle literatury je častější forma s užšími listy, které mají tečky z vnější strany pochev listů. Dlouho jsem tuto formu sháněl, nyní mám roční výsev z lokality Skitterykloof v Západním Kapsku.

Literatura uvádí areál výskytu Západní a Severní Kapsko se dvěma poddruhy – ssp. hispidum a ssp.bergii, které se liší jednak areálem výskytu a pochopitelně i rozdíly ve stavbě květů. Přesto existuje ještě i další variabilita ve tvaru listů, případně jejich tečkování. Jinak je to v zásadě kytka poměrně typická.

Je to tedy další dostupná drobná cibulovina s typicky chlupatým olistěním a kvetením až na konci svého zimního vegetačního období. Působí velmi hezky v misce s více cibulkami, kde vytváří pro ni přirozené trsy odnoží. V létě je možno ji odložit zcela na sucho kamkoliv, klidně i do stínu, a ona se někdy v září sama přihlásí o první dávku vody. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Ornithogalum hispidum from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. O. hispidum - květenství (inflorescence)

2. Detail vlasů na listech (Detail of the hairs on the leaves of O. hispidum)

3. O. hispidum, Skitterykloof, RSA - semenáčky (seedlings)

4. Detail listu (Detail of a leaf)