Nenápadný(á) Oxalis inconspicua
Nenápadný(á) Oxalis inconspicua T. M. Salter
Fotografie 1:
1. Přízemní růžice O. inconspicua
2. Květy před rozvinutím
........................................................
Nebyl to snadný výběr. V první části vegetace aktuálně kvete v mojí sbírce několik šťavelů, jeden hezčí než druhý. Volba padla na O. inconspicua i díky tomu, co se mi během krátkých slunečných chvil listopadových víkendů podařilo kloudně nafotit.
Druhové jméno „inconspicua“ se dá přeložit jako „nenápadná“ (oxalis je v latině ženské jméno a to se trochu hádá s českým pojmenováním rodu, které je mužského rodu) , což v případě tohoto druhu platí doslova. Není ničím nápadný, výjimečný a i v přírodě jihoafrického Namaqalandu byste si ho mimo období květu pravděpodobně nevšimli. I v bídných světelných podmínkách našeho pošmourného podzimu vytváří přízemní růžice klasických oxalisových tříčetných listů – krátké stonky, vyrůstající z tmavě hnědé podzemní hlízky jsou poslušně schované pod zemí. Až teprve v období květu se objevují nápadné květy na delších stvolech. Jsou pěkné i před otevřením, do spirály stočené okvětní lístky lehounce nafialovělé barvy mají tmavou linku u okrajů, což působí velice ozdobně. Když se v teple květy otevřou doširoka, ukážou sytě žluté vnitřky.
Internetové pátrání po informacích o zimních afrických šťavelech (i bez vody se neomylně probouzejí s ubývajícím světlem začínajícího podzimu) je jako příslovečné hledání jehly v kupce sena. Mnoho jich není a povětšinou se všude opakují. Mně však přineslo jeden zajímavý úspěch: našla jsem vědeckou práci, věnovanou fylogenezi afrických zástupců tohoto rodu. Ani zdaleka ji ještě nemám nastudovanou a vzhledem k odborné angličtině určitě vše nepochopím, jsou zde však uvedené jasné vazby a příbuznosti mezi jednotlivými druhy na podkladě genetické znalosti. Důležité je přiložené vývojové schéma, které s ohledem na téměř dvoustovku druhů nebylo asi jednoduché poskládat. Přesně na tohle jsem čekala, abych se v kvantu jmen a vzájemných podobností začala alespoň trochu orientovat. Určitě to bude potřeba, pokud někdy seberu odvahu shromáždit zkušenosti se zástupci tohoto rodu (a je jedno, zda jsou původem z Afriky či Ameriky) do nějaké ucelenější podoby ve formě další fotoknihy z mojí dílny. Vydám si ji asi jen pro sebe, protože mnoho fanoušků „jetelíčků pro štěstí“ díky nenáviděnému plevelnému O. corniculata určitě není, což je trochu škoda, protože se mezi exotickými druhy najdou esteticky opravdové skvosty. A to nemluvím o nenáročnosti pěstování (zájemci najdou bližší pěstovací informace v mých předcházejících oxalisových článcích). Tak mi držte palce, trpělivost může přinášet obecně kromě růží i v mém případě například šťavely… R.
Fotografie 2:
1. Plně otevřené květy
2. Oxalis inconspicua
3. Květy zezadu
