ZEL(e)NÉ LISTY

Massonia depressa Houttuyn – v poněkud antidepresním provedení

Fotografie 1:

1. Massonia depressa, Darlington Dam, RSA

2. Massonia depressa - květy (flowers)

......................................................................................

Tak je tady další masónka. Pro cibulové čtenáře ZL asi není třeba opakovat úvodní informace, co je a odkud je rod Massonia. Ta dnešní je už na těchto stránkách čtvrtá v pořadí, a přesto, že by měla být každá trochu jiná, mají hodně věcí společných. Ty netřeba znovu opisovat, kdo bude chtít, snadno v rejstříku dohledá starší články. V tom zatím posledním jsem tehdy psal, že se začíná tvořit květní puk na Massonia depressa. Tenkrát to do úspěšného otevření ještě nedotáhl, loňskou zimu ani moc nevím (byl jsem víc na stavbě, než ve skleníku), ale letos po přesazení nakvétají hned rovnou tři M.depressa a ta nejsilnější se začala otevírat před 14 dny. Přestože byla určená odborníkem, hned jsem vše ověřoval na internetu. Historie se opakuje, opět existuje poměrně dost zmatků a omylů, někdy i na dost renomovaných webech. Je to určitě způsobeno velkou variabilitou jednotlivých druhů a zatím malou historií jejich pěstování v evropských sbírkách.

Zřejmě i přes novější nástroje rozpoznávání oprávněnosti jednotlivých druhů budou ještě určitě v rodě Massonia další přesuny. Sem tam se pořád ještě v jižní Africe najde a pojmenuje zcela nový druh a vedle dnešních moderních metod se jistě objeví další ještě modernější (a správnější) metody zkoumání botanického materiálu. Jenom pro ukázku – pod dnešní M. depressa byly zařazeny tyto bývalé druhy jako synonyma – M. latifolia, M. sanquinea, M. obovata, M. grandiflora, M. brachypus, a M. triflora (M. echinata má synonymických jmen ještě víc – celých 19 !). Trochu děsivé je, že u většiny massonií se píše, jak jsou variabilní v provedení listů a barvě květů. Co nám amatérům vlastně nakonec zbývá pro bezpečné rozlišování – cit nebo čich? Přece jen ale pár znaků odlišností právě u M. depressa existuje.

Například je v celém rodu největší, nejrobustnější. Vlastní cibule má v dospělosti 4 – 5 cm v průměru a dvojici masitých listů o délce až 25cm. Listy jsou většinou hladké, někdy s podélnou texturou, vzácně chloupkaté a s barevným okrajem nebo tečkami. Květy jsou poměrně početné na nízké stopce a tvoří klasický massoniovský chomáč. Ten zřejmě vedl ke jménu depressa, čili stlačený, jakoby se květy vedle sebe ani nechtěly natěsnat. To však není případ mojí mladší rostliny, která má malou cibulku, proto malý květináč, listy délky jen kolem 7cm a tomu odpovídající nenamačkané „antidepresní“ květenství. To vede k nečekanému efektu – postupně otevírající se květy jsou báječně architektonicky vyklenuté, což by při větším počtu květů prostě nevyniklo. Odstín barvy květů je tmavší, existují však podle literatury i květy zcela bílé, krémové, zelené i růžové. Tyto tmavší jsou však nejčastější. Významným znakem květů M. depressa je nadměrná tvorba sladkého nektaru, což má lákat specifického opylovače – drobného afrického hlodavce. Ostatní massonie opyluje hmyz.  Na „dně“ všech květů mé rostliny jsou opravdy malé kapky průsvitné, husté,  sladce vonící kapaliny.

Massonia depressa je popsaná před 230 lety a roste na větším areálu – jižní Kapsko, Namaqualand a Karoo na poměrně suchých stanovištích se zimními srážkami. Pěstebně je to u nás pochopitelně zimní záležitost, které ale přes léto vůbec nevadí teplé stanoviště. Cibulce je lépe mělce pod zemí, v období sucha v naprostém suchu, ale ve vegetaci s pravidelnějším přísunem zálivky. Masité listy si samy řeknou svým napětím. Připomínám: co nejvíc zimního světla a chladnější ustájení.

Všechny massonie jsou velmi atraktivní ve všech fázích svého vývoje a je dobře, že pomalu ale jistě pronikají i do našich sbírek.  J.

Summary:

Description and experiences with growing of Massonia depressa from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. + 2. Massonia depressa - detaily květů (details of the flowers)