ZEL(e)NÉ LISTY

Ledebouria hypoxidioides (Schönland) Jessop

Fotografie 1:

1.+ 2. Ledebouria hypoxidioides, Settlers Hills, RSA

3. Květenství (Inflorescence)

4. Květ (Flower)

........................................................

Vánoční počasí je letos bez sněhu i slunce a snad ještě inverznější než to předvánoční. Sem tam nějaká aloe ve skleníku už to nevydrží čekat a vykvete bledým nevýrazným květenstvím, ale další jak aloe tak i zimní cibuloviny drží své květní puky zakonzervované a neotevřené. Proto nezbývá, než útočit na přátele, aby poslali své slíbené články (o vánocích by už mohli najít nějakou chvilku a něco napsat), čekat na slunečnější dny a také vzpomínat na povedené léto. Tedy aspoň na ty povedenější události z pěstování. K článkům do werbáře in memoriam se nějak nemůžu odhodlat, i když materiálu na ně bych měl i z letošní sezóny dost.

Před chvílí jsem procházel uličkou kolem zatáhlých ledebourií a kontroloval těch pár stálezelených. A vzal jsem do ruky květináček s jednou velmi pěknou, CHLUPATOU (!) ledebourií a říkal jsem jí - o tobě už jsem chtěl dávno psát. Ale když ty jsi se nechtěla pustit do květu. A ona na to: jednak jsem vzácná a možná chci něco lepšího než ty mi dáváš a když ti tak jde o kvetení, vždyť kvetla má flekatá sestřička! Tak jdi nahoru, sedni k počítači a začni psát.

Je to už skoro dva roky, co se šťastnou náhodou ke mně dostala skupina chlupatých ledebourií, o kterých jsem do té doby slyšel jen z doslechu. Šlo o 5 seschlých cibulek Ledebouria hypoxidioides a 3 ještě seschlejší Led. hypoxidioides var. maculata. Byly klasicky bez kořenů a zbytky plstnatých listů nechávaly jen tušit, o jakou krásu jde. První rok pěstování byl tedy hlavně o tom cibulky zakořenit a udržet. Bohužel dvě „maculaty“ ze 3 to neustály, a to jsem se nějak snažil. Přes zimu se ukázalo, že jsou „hypoxidioidesky“ stálezelené, nepotřebují velkou zálivku, jen veleopatrnou a udržovací, a spíš si řeší potřebu vody přesouváním ze starších, sesychajících se lístků do mladších a perspektivních. Zvlášť okolo té poslední maculaty jsem chodil úplně po špičkách. Přes druhou sezónu jsem se pustil už do odvážnějšího zalévání a přihnojování téměř čisté pemzy. Kytky byly dost na slunci, což jim nečinilo nějaké viditelné problémy a listů v chlupatých růžicích rychle přibývalo. Všechny ledebourie okolo už dávno vesele kvetly, jen tihle chlupáči nic. Nakonec jsem přemluvil ke květu tu vzácnější a poslední maculatu. Byla to velká sláva, jak květenství tak opylování, které skončilo celými 5 semeny. Hned s nimi do výsevního substrátu, vyklíčily celé 4, které zatím do těchto dnů drží a rostou (a to jsem je Jirkovi stačila neopatrností vysypat a zase rychle zasadit, aby nic nepoznal – měly už třícentimetrové kořínky – pozn.R.). Tím by se kolonie obou variet srovnaly 5:5.

Teď něco obecnějšího. Ledebouria hypoxidioides, patřící původně do rodu Scilla, není žádnou novinkou, bohužel je v přírodě i v kultivaci poměrně vzácná. V přírodě roste jen na několika lokalitách v okolí města Grahamstown ve východním Kapsku. Varieta maculata je známa jen z typové lokality. Jsou to spíše menší ledebourie se vztyčenější listovou růžicí. Jejich největší ozdobou je ona jemná ale hustá a krátká „srst“ na obou stranách listů. Základní varieta má dokonce tyto krátké chloupky až brvy i na okrajích listů, navíc lze pozorovat v jednolitě zelené ploše listu tmavší podélné proužky. Varieta maculata je osrstěná jemněji, má však více červenofialových tónů na spodní straně listů u cibulky a hlavně na horní straně listů jsou velmi dekorativní tečky až flíčky téže fialové barvy. Květenství bylo typické pro ledebourie, plné zvonečků s ohrnutými konečky květních lístků, potvrdila se samosprašnost.

Příští sezónu všechny „hypoxidioidesky“, jednobarevné i flekaté, přesadím do větších a hlubších květináčků a zkusím pro ně najít stíněnější stanoviště. Začínám totiž tušit, že by měly a mohly být stínomilnější a pak možná i silnější pro případné kvetení. Pravděpodobně dospělé rostliny by měly být větší a robustnější, než ty moje. Obě variety si zaslouží, aby obstály nejen v naší sbírce, ale postupně pronikly i do dalších. Jejich pro cibuloviny nezvyklá semišová ozdoba na listech je totiž nejen neobvyklá, ale hlavně vskutku lákavě roztomilá. J.

Summary:

Description end experiences with growing of south- African Ledebouria hypoxidioides from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

Ledebouria hypoxidioides v.maculata, Hope Fountain, S of Grahamstown, RSA

1. Střed listové růžice (Centre of leaf 's rosette)

2. Kvetoucí rostlina (Flowering plant)

3. Detail listu (Detail of leaf)

4. Listy (Leaves)

2.