ZEL(e)NÉ LISTY

               Ledebouria ensifolia   S. Venter  & T.J.Edwards

Fotografie 1:

1. Ledebouria ensifolia, The Downs, RSA

2. Nové květenství (New inflorescence).

3. Detail listu (Detail od leaf).

4. Rostlina v létě (Plant in summer).

.........................................................................

Máme dnes  ve sbírce pěkných pár desítek rostlin rodů Ledebouria, Scilla, Drimia a Drimiopsis. A úplně otevřeně řečeno, máme v nich celkem pěkný hokej. Ona tahle skupina kytek z čeledi Hyacinthaceae je poměrně dost rozsáhlá a ani velcí přetřiďovači a přejmenovávači si s ní podle nás neví moc rady. Názvů rostlin je mnoho až přemnoho, velká část z nich mohou být synonyma, nějaká pořádná revize chybí a zřejmě i objevování nových druhů není ještě ukončeno. Proto většinu kytek máme pojmenovanou jako „sp.“, u části  máme aspoň lokality (až bude jednou taxonomicky víc jasno – v tom si ale musí udělat jihoafričtí botanici pořádek sami), třeba se budou jednou hodit. Mně se tyto kytky tuze líbí a pokud se podaří nějakým zázrakem některé z nich aspoň mírně zaručeně určit, budu vám je představovat.

Většina ledeburií je si hodně podobná květenstvím, semeníky a  semeny, takže pak už těch dalších možných rozdílných znaků není tak mnoho, nejviditelnější rozdíly jsou ve tvaru listů a kresbě na nich. Poměrně odlišná  se jevila jedna kytka, kterou jsem dlouho považoval za drimii. Pak ale naštěstí loni vykvetla a bylo jasněji – byly to zvonečky ledeburie. A shodou náhod jsme loni získali skupinu ledeburiií se jmény, mezi kterými byla podobná kytička s názvem Ledebouria ensifolia. Po jejím zakořenění a  novém olistění se nám potvrdilo, že na 99% jde o tutéž rostlinu. Protože šlo o jméno z velmi fundovaných kruhů, považujeme tento případ za vyřešený a kytku za publikovatelnou.

Něco ke vzhledu rostliny – jméno ensifolia je v latině „mečo-listá“, což lze říci o spoustě cibulových listů ale budiž. Vyjímečné na této kytce je však spíše provedení jejího maskáčování. Většina ledeburií má na svých listech různé flíčky a fleky, připomínající maskování na vojenských celtách, zřejmě ze stejných důvodů jejich ukrytí v přírodě. Ledebouria ensifolia je má uspořádány do více či méně zřetelných proužků napříč listů. Něco podobného má Ledebouria cooperi, které má ty proužky podélně na listech, ve stylu „manšestráků“.  Kytka roste jako většina ledebourií evidentně trsovitě, větší cibule a cibulky po poškození se umí rozdělit nebo odnožit. Naše kytka začala kvést při velikosti cibulky mírně přes 1cm. Listů je pěkná růžice asi 10 kusů, délka listů na slunci je kolem 6-7cm, ale je pravděpodobné, že v polostínu by byly listy určitě delší (a to budou asi ony „meče“). Ona totiž tahle ledeburka  naznačuje, že má velmi ráda vlhčí substrát a umístění  určitě ne na prudkém úpalu. Jako první ze všech našich ledeburií signalizuje svinutím listů  do ruliček touhu po vodě. Nejnádhernější je po chladnějším ránu, když večer před tím dostala zálivku.

Květenství je typické pro ledeburie, barva je více zelenkavá, samosprašnost je pravděpodobná, leč zatím ještě neověřená.

Jedna poznámka na závěr, pokud by se pěstovala v nějakém vlhčím a stínovějším prostředí – pozor na hlemýždě! Jednou nám ji posnídal ve foliovníku nenasytný tuzemský  ulitář. Zůstala po něm skousnutá šešulka listů a slizská stopa (prevít jeden hladovej)…. J.

Summary:

Experiences with growing of bulb Ledebouria ensifolia from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. Rostlina v květu (Flowering plant)

2. Květenství (Inflorescence)

3. Detail mladého květenství (Detail of young inlorescence)

4. L.ensifolia v létě (Plant in summer)