ZEL(e)NÉ LISTY

Lachenalia patula Jacquin 1791

Dnes to bude takové rozloučení se zimou, astronomické jaro už propuklo a počet slunečných a teplých dnů k tomu jenom roste. To se samozřejmě odráží i v našem polykarbonátovníku, kde jdou zimní kytky spát a naopak ty letní se probouzí. Taky to bude tentokrát krátké, protože jednu za svých okras už kytka nemá, neboť jí zaschla a proto na fotkách není.

Chtěl jsem se s uplynulou zimou rozloučit nějakou lachenálkou, dlouho jsem o žádné nepsal, přestože jich mám docela velký počet. V prvotním výběru byly různé druhy se zajímavými barvami (například úžasná Lachenalia orchioides var. glaucina), nakonec to padlo na také zajímavou Lachenalia patula. Jednak nyní roztomile kvete a také proto, že patří mezi několik málo lachenálií s dužnatými, skoro až sukulentními listy, čemuž také napovídá její synonymum Lachenalia succulenta Masson ex Baker. Pracovně jim říkáme „tlustolisty“ a většinou pochází z extrémnějších lokalit.

Ta moje Lach. patula má na jmenovce lokalitu Moedverloor, což je část oblasti Knersvakte poblíž Vanrhynsdorpu. Původně sice měla být v tomto květníku Lach. mutabilis, ale vykvetla mi naprosto jednoznačná L. patula. Kvítky má excelentní, základně bílé s růžovými proužky uvnitř a zelenavými stopami zvenku. Květy by měly výrazně sladce vonět a v přírodě lákají divoké včely (Apis melifera), které je opylují.

Další, již zmíněnou vlastností je její „tlustolistost“. Semenáčky mají několik let pouze krátké, tlusté a válcovité listy, které se v dospělosti rozvinou do dvojice 10-5cm dlouhých, stále ale dužnatých listů. Zřejmě je tento znak adaptací na náročné podmínky panující v Knersvlakte, kdy je nutné extrémně chytře hospodařit s vodou, a protože samotné cibulky Lach. patula jsou poměrně malé, (kolem 1cm) převzal funkci zásobárny vody právě pár listů. Bohužel jej čtenářům neukáži, protože v mých podmínkách už aktuálně zaschnul. Jinak ještě poznámka na závěr – přes drsné podmínky Knersvlakte není tento druh v přírodě ohrožen, byť je endemitem malé oblasti, ale úspěšně tvoří velké kolonie v místech, kde nalezne příhodné podmínky. Oblast Knersvlakte je totiž velmi málo zemědělsky využívána a tak je bezpečným domovem velké spousty nádherných sukulentů a cibulovin z mnoha čeledí.

Tak tímto se loučím s letošní zimou a někdy příště zase s nějakou letní záležitostí.

J.