Lachenalia giessii
Lachenalia giessii W.F.Barker
Do rodu Lachenalia z čeledi Hyacinthaceae jsme na ZL ještě 
nenakoukli, přestože patří k velmi známým a pěstovaným jihoafrickým cibulkám. Když už se do nějaké skupiny rostlin pustí i holandské velkopěstírny, stojí to většinou za to. V nabídkových seznamech zasílatelských firem jsou povětšinou velkokvěté a snadněji pěstovatelné hybridy a kultivary, není ale vůbec špatné začít s tímto rodem zrovna u nich. Kromě všelijakých kladů mají totiž tyhle „lachenálky“ přece jen jednu základní komplikaci v pěstování a tou je jejich jednoznačně zimní vegetační perioda. Lachenalii prostě na letní režim neobrátíte (pokud na to má některý ze čtenářů recept, budu rád za jeho sdělení). Navíc ani s jednoduchým zimním pěstováním na parapetu panelákového okna moc nepochodíte, tyhle kytky aspoň podle mých dosavadních 
zkušeností potřebují onu správnou kombinaci maxima zimního slunce a nižších teplot, nejlépe ještě kolísajících den/noc. Prostě s trvalými teplotami nad
Opět tedy jen pro pořádek – rod Lachenalia je typický představitel jihoafrické cibulové flóry, zahrnuje asi 110 druhů, občas nějaký nový popis přibude. Centrum výskytu je vyhlášené Kapsko, ale areál výskytu zasahuje i do Namibie. Pro tuto skupinu zahořelo po světě hodně nadšenců a specialistů, na internetu je dost odkazů na zajímavé stránky. Je celkem pochopitelné, že velký počet druhů a rozsáhlý areál výskytu znamená velkou variabilitu ve vzhledu rostlin (tvar, barva a provedení listů – chlupaté, hrbolkaté, tečkované, jednolist…) a hlavně v barvách květů. Upřímně musím 
přiznat, že já jsem s lachenáliemi teprve na začátku jejich poznávání, ale pokouším se je vysévat, pěstovat i hledat podmínky, ve kteréch by mohly být i ve střední Evropě aspoň relativně spokojené.
Pro tento článek padl los na velmi drobnou, méně známou, mimo JAR rostoucí a hlavně BÍLOKVĚTOU Lachenalia giessii. U růží mám rád žlutou (hlavně ty pravé „růže z Texasu“), ale u většiny jiných kvetoucích kytek mě přitahuje bílá (nemusí být nutně čistoskvoucí, mírný cákanec do žluté, zelené či jiné je možný). Tuto konkrétní lachenalii jsem dostal od nejmenovaného slovenského začínajícího, ale nadějného cibuláře a hlavně kamaráda jako dárek na pokračování. Jeden rok jednu, druhý rok druhou.
Ale vážně, tahle doopravdy velice drobná cibulka roste v jižní Namibii a nebýt svého oko přitahujícího květenství by mohla být úplnou Popelkou mezi lachenaliemi. Na jejích listech není nic zvláštního, jen že začínají rašit až v říjnu-listopadu. Teprve pak má smysl začít rostlinu zalévat. Květenství se začne tvořit ve druhé polovině vegetačního období, tedy někdy po vánocích. O samotném květenství i jednotlivých květech vypoví nejlépe připojené 
fotografie. Loni se pokusy o sprášení nesetkaly s úspěchem, letos se pokusím znovu. O případných lapáliích s výsevy lachenálií jsem se zmínil v samostatném článku. Jenom na okraj, množstevně lze množit lachenálie z listových řízků, kde na řezné ploše se na vlhkém písku vytvoří celý řetízek nových cibulek, sám jsem však tento způsob nevyzkoušel. Po odkvětu, úspěšném i neúspěšném rostlina zatahuje a do příští sezóny zcela na sucho spí. Protože jsou u lachenálií jejich cibulky pod povrchem substrátu, mohou „přeletňovat“ (jihoafrická obdoba výrazu přezimovat) i v polostínu ve spodním patře pěstebních stolů.
Prozkoumával jsem v těchto dnech i ostatní květníky s
lachenáliemi jiných druhů z JAR a vypadá to, že letos L.giessii určitě nezůstane s kvetením osamělá a dočkám se i květů jiných barev. Třeba to vydá na další článek a časem třeba i na zasvěcenější poznatky z jejich pěstování. J.
Fotografie:
1. Lachenalia giessii, Nord Witpütz, Namibia
2. Rostlina s nerozvitým květenstvím
3. Poupata
4. Otevírání květů
5. Květy
6. Otevřené květy
