ZEL(e)NÉ LISTY

Lachenalia carnosa Baker

Fotografie 1:

1. Lachenalia carnosa, RSA, Studer´s Pass

2.+ 3. Květenství (Inflorescence)

....................................................................

Budu pokračovat v malé galerii typicky zimních (protože jihoafrických) cibulovin rodu Lachenalia. Letošní zima je pro ně nějak příznivější, nebo aspoň ty moje z různých stran nastřádané „kapské hyacinty“ postupně nakvétají v pro mě dosud nevídaném počtu. Ukazuje se (samozřejmě nejen u lachenálií), že když si rostliny mohou nerušeně růst podle svých vlastních vnitřních biologických hodin, jdou do květu naprosto synchronně druhy silně příbuzné a druhy stejné. Někdy se tím naprosto nečekaně zjistí příbuznost nebo i stejnost u kytek, které nemáme až tak dobře určené a tímto nám příroda laskavě napovídá. Je to i případ dnešní skupiny.

Jak jsem před chvílí ověřil na internetu, patří Lachenalia carnosa mezi běžnější a dostupnější druhy, v současné době se u nás nabízí i semena tohoto druhu. I v přírodě se vyskytuje na větším areálu (Namaqualand a okolí) a tím logicky mate sběratele určitou proměnlivostí svého vzhledu. Typická zůstává dvojice masitých dužnatých listů a barevné provedení samotného květu. Patří mezi středně robustní lachenálie, její listy jsou tvaru kopinatého i když různě široké, barva jasně zelená s hladkým, nebo podélně drážkovaným, též i slabě pustulátním (bradavičnatým) povrchem na horní straně. Celkem silný a pevný stonek (někdy slabě tečkovaný) nese početné květenství zajímavých dvoubarevných kvítků. Nejhezčí je období, kdy z jednotlivých, ještě nedootevřených bílozelených kvítků (někdy i se slabě hnědými tóny) vykouknou tmavě fialové jazýčky vnitřních okvětních lístků. Z těchto jazýčků se posléze rozvinou otevřené, široce „vypláznuté“ květy. Celý vzhled rostliny, jak listů, tak hlavně květů, je silně závislý na množství zimního sluníčka. Evidentně takovou intenzitu, jakou mají ve své domovině, jim u nás ve střední Evropě poskytnout nemůžeme, a tak se kocháme těmi barevnými skvosty hlavně na fotografiích z přírody. Ale když se zadaří slunečnější zima i u nás, umí lachenálie ukázat svoje ozdoby v nejlepších odstínech.

Pěstitelsky je to nenáročná a nekomplikovaná rostlina, pokud se přizpůsobíme jejímu růstovému cyklu. Je lepší, když se lachenálie probudí samy, pak začneme s opatrnou a pokračujeme i s intenzivní a výživnou zálivkou. Vlastní, překvapivě malé cibule jsou zapuštěné pod povrch raději hlouběji, aby se pod tíhou masitých listů nevyvracely a substrát volíme propustný. Nižší teploty při vegetaci vedou ke vzhlednějšímu nevytáhlému habitu, listy jsou pevnější a květenství nižší. Důležitou věcí při těchto teplotách pod 15°C je pohyb vzduchu, který kytkám (a nejen lachenáliím) neskutečně svědčí a zároveň zabraňuje plísním ovládnout vlhký povrch květináčů. Ten lze v zimní zahradě či skleníku zajistit úsporným ventilátorem v okolí kytek.

Rostliny na fotografiích jsou přírůstky od bratislavského cibulového kolegy pana Rybky, který mě jimi loni obdaroval. Jedna část už byla jako L.carnosa určená, druhá byla lokalitní (Studer‘s Pass), ale i z té se vyloupla jiná forma L.carnosa. Provedli jsme tehdy cibulovou výměnu a doufám, že i ke spokojenosti pana Rybky.

Chtěl bych věřit, že nepíšu tyto oslavné cibulové článečky zcela do větru a že jednou příjde doba, kdy tyto a jiné zimní záležitosti osloví aspoň malou skupinu pěstitelů v našich zemích a dostanou se tak do většího povědomí i pěstování. Děkuji předem. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Lachenalia carnosa from family Hyacinthaceae.

Fotografie 2:

1. Lachenalia carnosa, RSA, Studer´s Pass

2. Detail květů (Detail of inflorescence)