ZEL(e)NÉ LISTY

Lachenalia (Polyxena) pygmaea (Jacq.) Duncan

Fotografie 1:

1. + 2. Květy Lachenalia pygmaea

..........................................................................

Je tu český podzim nebo také jihoafrické jaro, záleží na úhlu pohledu. Pro naši sbírku je to období rašení našich obrácených kytek, hlavně cibulí. Kromě různých středomořských jsou to ale také ty jihoafrické, mezi nimiž letos masově pučí rozmanité lachenálie. Jedna skupina lachenálií je řazená do skupiny Polyxena, dříve samostatného rodu. O polyxenách jsem psal naposledy v roce 2010, od té doby se toho hodně změnilo, hlavně však vyšla zásadní monografie Genus Lachenalia autora Grahama Duncana. V ní bylo definitivně stvrzeno, že rod Polyxena ztrácí svůj samostatný status a stává se samostatnou skupinou (podrodem) rodu Lachenalia.

Zmíněný autor poněkud upravil a doplnil dosavadní výčet polyxen na nynější počet 7 druhů. Polyxena brevifolia zanikla a je nyní synonymem P. corymbosa. Naopak přibyly dva nové druhy polyxen – Lachenalia calcicola a Lachenalia argillicola. To jenom pro pořádek a na úvod.

Dnešní druh je Lachenalia (Polyxena) pygmaea, druh který jsem vyséval ze semínek v listopadu 2008. Po dlouhých 6 letech mi poprve nakvétá a je to zážiteček. Čtyři vytrvalci v jednom květníku mají všichni květní puky a budou postupně nakvétat, největší nedočkavec otevřel už 14 květů. Je to moje nejfialovější polyxena. Sice nevím, proč je zrovna tato pojmenována trpasličím jménem, ale nakonec nějaké jméno mít musí.

Pohled do nové knihy prozradil jednu zajímavost – přírodní výskyt L. pygmaea je soustředěn do dvou hodně oddělených oblastí. První je oblast Namaqualandu (okolí Kamiesbergu) a druhou je pobřeží jižního Kapska, mezi městy Hermanus a Mosselbaai. Ty namaqualandské pygmey mají květy sytěji fialové, ty jihokapské jsou světejší a jsou mezi nimi formy čistě bílé, podobné L. ensifolia.

Pěstování těchto drobných hyacinthů se neliší od ostatních lachenálií. Doporučuji je vždy přes sezónou tzv. „obdělat“, tj. vysypat, odstranit zbytky starých suchých kořínků (případně dočistit podpučí) a vyměnit substrát za nový, lehký ale výživný. Docela jim prospívá pěstování v kolektivu, více cibulek v jednom květináči. Hlavně na začátku sezóny je dobré zalévat častěji, aby se cibulky moc nevysílily, pak po odkvětu sledovat napětí v listech a při náznaku žloutnutí přestat zalévat. Uložení přes léto může být kdekoliv i v polostínu.   J.

Fotografie 2 - Lachenalia pygmaea